Na Staroměstském náměstí se shromažďují davy, hodiny odbíjejí a apoštolové se dávají do pohybu. Pražský orloj tiká už více než šest století a spolu s ním i jedna z největších českých legend. Kdo ho skutečně postavil?
A skončil jeho tvůrce opravdu oslepený, aby už nikdy nic podobného nevytvořil? Historici zvedají obočí, vypravěči se usmívají a legenda žije dál.
„Tohle dílo nemohl vytvořit jeden člověk,“ říkají dnes mnozí lidé, když stojí pod orlojem a zkoumají jeho složitý mechanismus. Přesto lidé po generace věří, že za vším stojí mistr Hanuš († po roce 1497).
Podle legendy je to on, kdo orloj dokončuje k dokonalosti a městští radní se toho zaleknou. „Když ho oslepíme, už nic podobného nikdy nepostaví,“ šeptá prý jeden druhému. A tak má Hanuš přijít o zrak.
V zoufalství se pak nechává zavést k orloji, sahá do útrob stroje a navždy ho zastavuje. Praha umlkne. „Ať už neslouží nikomu,“ má prý říct. Je to silný příběh. Příliš silný na to, aby byl pravdivý?

Jenom pouhý opravář
Historici dnes mluví jinak. Uvádějí, že skutečným autorem je hodinář Mikuláš z Kadaně (1350– 1419) a astronom Jan Šindel (1375– 1456). Píše se rok 1410, když provedou svoji naprosto přesná práci.
Mistr Hanuš, vlastním jménem Jan Růže, vstupuje do příběhu až o téměř sto let později jako opravář a vylepšovatel. Žádné soudní záznamy o jeho oslepení neexistují, kroniky o tom mlčí.
Naopak, pražští radní si ho váží a překážkou pro ně není ani to, že roku 1494 vytvoří orloj pro město Jindřichův Hradec. Kdyby jim to vadilo a nechtěli aby zhotovil jakékoliv konkurenční hodiny, určitě by tenkrát našli způsob, jak tomu zabránit.
„Legenda vzniká až v 19. století,“ upozorňují navíc badatelé. A přesto… když se díváte na ciferník, cosi vám napovídá, že příběh nemůže být jenom studeným faktem.

Není to náhoda
„Legendy nevznikají náhodou,“ namítají pro změnu záhadologové. Podle nich je orloj víc než technická památka, je symbolem lidské pýchy, geniality a strachu z její ztráty. Řeč legendy je jasná: genius je nebezpečný.
Ačkoliv historické prameny nehovoří o tom, že by došlo k oslepení mistra Hanuše, ten příběh se hezky vypráví. Protože orloj není jenom stroj. Je to paměť města, která se ozývá každou celou hodinu. A pokaždé se ptá:
„Věříš víc faktům, nebo příběhům?“ A občas je hezké uvěřit příběhům, i když nejsou pravděpodobné.