Když byla v roce 1922 objevena v Egyptě v Údolí králů hrobka faraona Tutanchamona, šlo o převratný nález. Byla totiž nedotčena vykradači hrobů a nález neporušené mumie faraona s množstvím pohřebních předmětů byl pravým rájem archeologů.

Stovky předmětů od nádob s potravinami, truhlice plné šperků, zbraně apod. až po rozložené vozy byly uloženy v komorách hrobky.

Samozřejmě nechyběly ani oblíbené předměty faraona, mezi kterými se nacházela i dýka.

Ačkoliv ležela v prostorách pohřební komory, tak tato asi 3300 let stará zbraň nevykazovala známky koroze. Pochopitelně se také na ni dostalo v průběhu zkoumání obrovského množství památek.

Celkem nedávno tato 35 cm dlouhá dýka byla prozkoumána vědeckou laboratoří. Při rozboru složení kovu se zjistilo, že zřejmě nejde o pozemskou železnou rudu. Zvýšený obsah niklu kolem 10 procent a stopy kobaltu totiž odpovídají složení železných meteoritů.

Ačkoliv se měď, bronz nebo zlato používaly již od čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem, tak znalosti o tavení železných rud je asi o tři tisíce led mladší, než v sousedních zemích. Železná ruda se tehdy v Egyptě používala jen jako barvivo.

Ale zato Egypťané dobře znali meteority, které považovali za dary bohů. Zřejmě byli svědky jejich pádu na zem, a proto je nazývali „železem z nebes“, které bylo ceněno daleko více než zlato.

A tak z něho vznikaly jen ty nejvzácnější rituální předměty, nebo dary pro vládce.

Vždyť například, když král říše Mitanni Tushratta provdal svou dceru za Amenhotepova III. (1388–1351/1350 př. n. l.) , zmiňuje se ve výčtu věna výslovně o dýce z „habalkinu“, což je slovo odvozené z chetitského výrazu pro železo.

A není bez zajímavosti, že Tutanchamon (přibližně 1333-1323 př. n. l.) byl pravděpodobně jeho vnukem.

Právě Chetitové mohou vnést do téměř jisté teorie o dýce z meteoritu trochu zmatek. Ti totiž v té době měli již zvadnutou technologii tavení železných rud pro výrobu zbraní a tak se mohla dýka dostat až k Tutanchamonovi.

Přesto se porovnání složení zbraně do značné míry shoduje s jiným nalezeným meteoritem v širší oblasti Tutanchamonovi hrobky.

Ať už je původ materiálu dýky jakýkoliv, vyvolal zájem o prozkoumání dalších možných předmětů z nepřeberného množství artefaktů objevených v hrobce.

A senzační titulky některých médií o „dýce pocházející z kosmu“ je potřeba brát tak, že ji na zem nedovezla nějaká mimozemská civilizace. To jen zřejmě větší meteorit dodal vzácný materiál tehdejším egyptským řemeslníkům na vykování a zpracování pověstné dýky.