21. ledna 1988: O svém zážitku z předešlé noci vypovídá australská rodina Knowlesových, kterou mělo pronásledovat UFO.
Domů     Zázraky
Záhada zpívajících soch: Kdo dal hlas kamenným monumentům?
Eva Soukupová
od Eva Soukupová 4.8.2020
6.6tis
Jedna ze dvou zpívajících soch, zdroj netřeba uvádět
249
SDÍLENÍ
6.6tis
ZOBRAZENÍ

Obloha nad egyptskou pouští se barví do červena. Temnota ustupuje vycházejícímu slunci a příchod nového dne obyvatelům Luxoru oznamuje nezaměnitelný táhlý zvuk. Vychází od břehu Nilu, kde osaměle stojí dvojice soch.

Hudba jako každé jiné ráno vychází právě z nich. Jak je to možné?

Jedna ze dvou zpívajících soch, zdroj netřeba uvádět Sochy Memnóna na fotografii z 19. století, foto Wikimedia Commons Zvuk se ozýval jen při východu slunce, foto Wikimedia Commons Reinhard Habeck, foto Facebook/Reinhard Habeck
Sochy Memnóna na fotografii z 19. století, foto Wikimedia Commons

Sochy Memnóna stojí v Thébské poušti proti městu Luxor daleko od všech budov. Jako mnoho dalších egyptských artefaktů, i tyto kamenné kolosy ukrývají nejméně jedno nevysvětlitelné tajemství. Sochy jsou vysoké 18 metrů tvoří je kamenné kvádry, jež musely být vytesány a dopraveny z více než 700 kilometrů vzdálených Rudých hor u Káhiry.

Původně zřejmě zobrazují známého faraóna a stavitele Amenhotepa III. nebo faraóna Amenofise III., kteří žili ve 14. století před Kristem, ale Řekové pro monumenty mají vlastní jméno.

Sochy Memnóna, jak jim říkají, dostávají pro své tajemné vlastnosti jméno po mytickém synovi červánků. Za úsvitu totiž zpívají! Pro tento jev existuje mnoho doložených důkazu, ale dodnes nikdo netuší, co přesně zvuk způsobovalo.

Tajemství sochu už zřejmě navždy pohřbil čas, neboť o svůj hlas definitivně přicházejí v roce 196 našeho letopočtu. Co stojí za záhadou zpívajících monumentů?

Zvuk se ozýval jen při východu slunce, foto Wikimedia Commons

ZVUK PŘETRŽENÉ STRUNY

Proslýchá se, že tajemné zvuky vydává i Velká pyramida v Gíze, která má díky své konstituci schopnost převádět zemské vibrace na zvuk. Egypťané si zřejmě v podobných stavbách nalezli zálibu. Obrovské monumenty na břehu Nilu, nebo alespoň jeden z nich, podle mnohých písemných pramenů „zpívají“ ve své době také.

Zvuk je ale slyšet pouze při východu slunce a po staletí uchvátí každého, kdo se ocitne sochám na doslech, přestože, jak prozrazují pozdější zápisky, není jejich hlas příliš líbezný a připomíná spíše vrzání přetržené struny harfy.

Nicméně sochy byly v roce 524 před Kristem poničeny a je tedy možné, že před touto událostí zněl jejich zpěv mnohem příjemněji. „Jisté je, že Memnónova socha navždy zmlkla za vlády prvního římského vojenského císaře Lucia Septimia Severa (vládl v letech 193–211 po Kristu).

Možná kvůli restauračním pracím, které římský vojevůdce nařídil provést. Nové kameny, které kameníci upevnili do těla a hlavy, zřejmě zapříčinily zmlknutí kamenného obra,“ domnívá se rakouský záhadolog Reinhard Habeck (*1962). Byly snad právě kameny klíčem k tajemství zpívajících soch?

Reinhard Habeck, foto Facebook/Reinhard Habeck

SLOŽITÉ ZAŘÍZENÍ V ÚSTECH SOCHY?

Italský badatel Peter Kolosimo se domnívá, že uvnitř soch existovalo složité zařízení, které díky čočce v ústech sochy uvádělo do chodu slunce. Čočka zřejmě byla nastavena tak, aby zařízení rozezněly paprsky slunce jen z určitého úhlu.

Proto bylo slyšet pouze za východu. Takové tvrzení ovšem bylo většinou jiných badatelů zavrženo. Někteří egyptologové se snažili zvuky vysvětlit jako pouhou náhodu, ale i toto tvrzení brzy opustili. Existuje však ještě jedna domněnka, která se jeví, jako přijatelná.

Pokud dávní stavitelé věnovali tolik úsilí, aby dopravili stavební materiál ze stovky kilometrů vzdáleného místa, můžeme se domnívat, že vybraný kámen a místo, kde byly sochy vztyčeny, hrály pro konstrukci důležitou roli.

Možná právě materiál, postavení soch i jejich přesný tvar rozezníval zvuk vzduchu vanoucího k ránu od řeky. Zda tomu tak bylo ve skutečnosti nevíme. Podaří se nám někdy odhalit tajemství Memnónových soch a rozeznít je znovu?

Foto: Wikimedia Commons, Facebook/Reinhard Habeck
Lokalita:
reklama
Související články
od Adriana Vojtíšková 19.1.2022 2.2tis
Ve vesničce Svatý Jan pod Skalou na Berounsku můžeme najít známý pramen sv. Ivana. Vyvěrá hned vedle kostela Narození sv. Jana Křtitele a jeho voda proslula jako prostředek k mírnění bolestí celého těla. Historie pramene sahá stovky let do minulosti.     Patronem pramene je poustevník Ivan, který žil v 9. století. Již za svého […]
od Eva Soukupová 5.1.2022 2.4tis
Mezi mnoha páry dvojčat prý existuje i cosi ne nepodobného telepatii. Dokáží prý vzájemně vycítit pocity druhého dvojčete a vnímají i jeho fyzickou bolest. Toto nadpřirozené spojení prý v roce 2009 zachránilo život mladé dívce.     Fenomén jakéhosi zvláštního propojení dvojčat je znám už několik desetiletí a částečně jej potvrzují i vědecké experimenty. Například […]
od Adriana Vojtíšková 3.1.2022 2.8tis
Podle legend se měl stát králem ve chvíli, kdy nad svou hlavu pozvedl meč. Ten muž se měl jmenovat Artuš a zbraň měli nazývat Excalibur. Jak to ale bylo doopravdy? Skutečně někdy území britských ostrovů bránil chlapík s všemocným ostřím? Nebo se jedná o mýtus?     Král Uther Pendragon se zamiluje do vévodkyně Igrain. […]
od Eva Soukupová 3.1.2022 3.0tis
Bizarní deště, při nichž z nebe padají neobvyklé předměty či dokonce živá zvířata, lidstvo provázejí snad od počátku věků. Jeden takový déšť se objevil minulou středu v americké Texarkaně, kde na šokované obyvatele pršely ryby. Obyvatelé městečka na hranici amerických států Texas a Arkansas nevěřili vlastním očím, když z nebe minulý týden začaly padat malé […]
od Mirek Brát 2.1.2022 2.7tis
Připomínkou zjevení Panny Marie u vesnice Kotouň v Plzeňském kraji je malá lesní kaplička postavená v roce 1929. Blízko ní se nachází i pramen léčivé vody. Zatímco mariánský zázrak se propadá stále více do pomyslné řeky času a zapomnění, studánka se těší neutuchající popularitě. Její voda prý zklidňuje srdeční tep a přináší lidskému organizmu celkovou vitalitu.   […]