Současný zámořský departement Francie v Karibském moři byl v roce 1812 místem nálezu, který šokoval vědce i veřejnost. Fosilizované lidské kosti nalezené na ostrovním Guadeloupe měly být staré 28 milionů let!

Tyto ostatky tak byly o 25 milionů let starší, než byla lidská epocha, během které se na Zemi objevil předchůdce moderního člověka.

Nalezená ženská kostra byla silně fosilizovaná, avšak dobře zachovaná a kompletní, s výjimkou lebky a části chodidel. Kostra byla objevená uvnitř extrémně tvrdého vápence. Právě datování stáří specifického vápencového pouzdra bralo dech. Geologové odhadli, že vápenec je starý desítky milionů let.

Výstava v Britském muzeu

Dvoutunový vápencový blok s kostrou byl veřejně vystaven v londýnském Britském muzeu již v roce nálezu. Vzbudil samozřejmě patřičnou pozornost veřejnosti i odezvu v odborných kruzích.

Tehdy byla tato fosilizovaná kostra chápána zejména jako důkaz biblické potopy. V roce 1881měl být rozměrný exponát v tichosti přemístěn do depozitáře v suterénu. Prý byl příliš znepokojivý. Popíral totiž evoluci moderního člověka.

Pouhá souhra náhod?

Již v roce 1825 se však objevily vědecké teorie, které se snažili tento mysteriózní nález nějak vysvětlit. Jedna z teorií popisovala fosilizovanou kostru jako výsledek výjimečných místních podmínek v kombinaci s mořem.

Kostra prý vůbec nebyla miliony let stará. Jak se však dostala do uzavřené vápencové schránky? Byla to souhra náhod.

Za vše údajně mohlo povrchové ložisko vápence v přílivové zóně, do které se mrtvé tělo působením síly mořských vln dostalo. Svoje tvrzení tato teorie opírala i o další zajímavé nálezy, které se nalezly uvnitř vápence: zbytky rostlin, suchozemští mlži, úlomky běžné keramiky.