Hnědá pergamenová telecí kůže o rozměrech 1,59 x 1,34 metru odborníky nepřestává fascinovat. Při pohledu na ni se před člověkem rozkládá největší dochovaná středověká mapa světa.

Zachycuje 420 měst, 33 rostlin a zvířat, 32 lidských i nelidských bytostí, 15 biblických příběhů, 5 scén z antické mytologie.

Vznikla před rokem 1300 a dohromady představuje dějiny, zeměpis, ale prý také osud lidstva, tak, jak jej chápala křesťanská Evropa.

Ježíš Kristus ze svého trůnu na vrcholu mapy shlíží na veškerý život. Ruce má zvednuté, aby celý svět viděl díry po hřebech, jimiž ho přibili ke kříži. Rána na boku po bodnutí kopí je rovněž nezhojená.

Po jeho pravici z hrobů vstávají věřící, aby mohli vkročit do nebeského království. Po levici jsou hříšníci a kacíři svlékáni do naha, spoutáváni k sobě, tažení k branám pekla.

V samém středu mapy i tehdejšího křesťanstva leží svaté město Jeruzalém, tak, jak to podle Bible zamýšlel sám Bůh. Zajímavé je, že světové strany na Mappa Mundi v Herefordu musíme vnímat trochu jinak. Nahoře, kde sedí Ježíš, je totiž východ, nikoliv sever.

Touto výsadní Ježíšovou pozicí se zdůrazňuje důležitost křesťanské víry, navíc právě z východu, kde vycházelo slunce, očekávala církev návrat spasitele.

Mapa dále ukazuje přesnou polohu Edenu, ráje obklopeného ohnivým kruhem, tak aby byl nedostupný, Babylonskou věž, Noemovu archu či Rudé moře rozestoupené před Mojžíšem. Máme věřit, že by mohlo jít o skutečné lokace? A co dalšího ke zkoumání badatelům nabízí?

Tajemný bestiář

Herefordskou mapu obývá množství přirozených i nadpřirozených stvoření. Nutno podotknout, že středověcí Evropané by mezi kryptidy leckdy zařadili i pro nás zcela běžná zvířata, jako jsou zde vyobrazení sloni nebo velbloudi.

Přidávají jim také některé dodnes tradované vlastnosti, např. to, že se sloni bojí myší. Zároveň se ale dle tvrzení dobových tvůrců sloni dožívají 300 let, velbloudi mohou pít pouze bahnitou vodu a rysové někdy močí vzácné kameny ohnivého zbarvení.

Navíc prý dokáží vidět skrze zdi! Takže přirovnání o tom, že někdo „má oči jako rys“, je rovněž již pěkných pár stovek let staré. Dalším zvířecím tvorem do bestiální party je bájný jednorožec.

Ale pozor, zde se nejedná o pohádkovou ladnou kobylku poskakující po lukách, naopak jde o obávané a zuřivé zvíře, které se svým ostrým rohem nezalekne ani slona! Zkrotit jej dokáže leda nevinná panna, jíž rád složí hlavu do klína.

Není ale zajímavé, že stvoření, které považujeme za výplod fantazie, je zde popisováno ve společnosti reálných, existujících zvířat? Našim očím se tu předvádí také malý ohnivý drak salamandr.

Poletuje po mapě světa jen díky umělecké licenci tvůrce, jímž má být jistý Richard de Bello, nebo ho bylo kdysi možné spatřit i doopravdy?

Lidské monstrozity

Mnozí středověcí cestovatelé v průběhu let hlásí pozorování děsivé válečnické rasy zvané blemmyes. Jedná se o bezhlavé humanoidy, jejichž veškeré obličejové rysy jsou zaražené do prostředku jejich hrudi!

Mappa mundi z Herefordu je zasazuje na africký kontinent, střetnout se s nimi měl i slavný císař Alexandr Veliký (356–323 př. n. l.). Hodně bizarním národem jsou sciapodi, jinak také monopodi. Jde o lidi, kteří mají jen jednu velkou, silnou nohu.

Tu používají jako ochranu před sluncem, a také se po ní prý dokáží extrémně rychle pohybovat. Podle mapy žili v Indii, nevznikly ale pověsti o nich na základě zdejších častých a neobvyklých tělesných deformací?

Velmi obávaní byli rovněž afričtí troglodyti, jeskynní lidé. Krvelační nazí bojovníci se zvířecí silou a instinkty a kanibalové. Šlo o tlupy, které minul veškerý civilizační vývoj, existovali údajně dál, jako kdyby pravěk neskončil.

Historky o nich děsily v pozdějších staletích i kovboje na divokém západě. Mohou někde přežívat dodnes? Dalšími podivnými, ale nám povědomými humanoidy, jsou tzv. cynocephalové, lidské postavy s psí hlavou, o nichž slýcháme již od starověku. Může jít o zobrazení legendárních vlkodlaků?

Trocha antiky

Křesťanský výtvor se nevyhýbá ani několika známým motivům z antických mýtů. Herkulovy sloupy u Gibraltarského průlivu značí pro západ konec civilizovaného světa. Prý na nich stál nápis:

„Dál už nic není.“ Zlaté rouno, za nímž musel putovat řecký hrdina Iásón a jeho Argonauti, najdeme u pobřeží Černého moře, a nechybí ani Minotaurův labyrint.

Bludiště se ve středověku celkově často nacházela na podlahách katedrál, symbolizovala duchovní cestu, jíž musí každý poutník projít. Snažil se nám dávný umělec skrze mapu naznačit, že na takové výpravě je dosud i samo lidstvo? A ukrývá herefordská Mappa mundi odpověď na to, jak z ní nakonec vyvázneme?