Pokud máte strach z hadů, nejste v tom určitě osamoceni. Prý se hadů bojí celá třetina z nás. Abnormální forma takového strachu je však již ztotožňována s ofidiofobií.
Jak si však vysvětlit fakt, že touto úzkostnou poruchou mohou trpět i malé děti, které nikdy žádného živého hada neviděly? Může se ofidiofobie dědit z generace na generaci?
Termín ofidiofobie vychází z dvojice řeckých slov: ophis (had) a fobos (strach). Někdy je zaměňována i s termínem herpetofobie. V tomto případě jde však o chorobný strach nejen z hadů, ale například i obojživelníků.

Máme ji „v genech“?
O ofidiofobii hovoříme v případě, když nastoupí silná reakce. Ta má podobu úzkosti a panických stavů. Objevuje se zrychlený tep, pocení, žaludeční nevolnost, závrať, sucho v ústech. Člověka trpícího ofidiofobií nedostanete na procházku do lesa.
Problémem je i návštěva zoologické zahrady. Důvod? Jsou tam hadi! Odhaduje se, že 3–4 procenta dospělé populace mohou pociťovat podobné příznaky.

Odborníci si lámou hlavu s tím, kde se tento chorobný strach bere. Podle jedné teorie mají všichni savci, tudíž i člověk, ofidiofobii do jisté míry vrozenou.
Je částí genetické výbavy, a to z doby, kdy bylo důležité identifikovat hrozby ze strany jedovatých hadů. Jde o prosté přežití. Vnímání hadů jako hrozby tak ovlivnilo i neurologickou výbavu člověka.
Faktor dědičnosti
Zároveň se však ukazuje, že ofidiofobie se objevuje po nějakém traumatizujícím zážitku, od pouhého setkání s hadem ve volné přírodě, až po uštknutí. Zejména ve druhém případě pak nastupuje zesílený a trvalý strach z hadů.
U dětí se může ofidiofobie vyvinout, pokud mají ve svém okolí výraznější fobické reakce. Když například silný strach z hadů projevují rodiče, potomek přijme takovou abnormální reakci za svou.

Ani faktor dědičnosti nelze podceňovat. Někdo může mít od narození predispozice k ofidiofobii, protože u členů rodiny lze identifikovat jednu nebo i více úzkostných poruch.
Dědí se však nikoli specifická fobie – strach z hadů, ale vrozená náchylnost k úzkostným poruchám jako celku. A propos, ofidiofobií trpěl i neohrožený hrdina Indiana Jones, fiktivní postava ze slavné filmové pentalogie spojené s režisérem Stevenem Spielbergem.
I on může být příkladem, že se s takovým chorobným strachem dá úspěšně bojovat, co říkáte?! Tedy nikoli Steven, ale Indiana. I když, vzhledem k výše napsanému, kdoví…