Když britský spisovatel Sir Arthur Conan Doyle začal psát svůj slavný Ztracený svět, inspirací mu byly zprávy o stolových horách v amazonském pralese, které se od okolního svět oddělily už před miliony let. Jednou z těchto hor má být tepui Roraima.

Se svými 2810 metry nadmořské výšky je Roraima nejvyšší známý tepui na světě. Vrchol hory, na němž se setkávají hranice Venezuely, Brazílie a Guyany není příliš rozlehlý, zabírá necelých 50 kilometrů čtverečních, což je o něco méně než činí rozloha například Českých Budějovic.

Přesto ale poskytuje mnoho prostoru pro potenciální skrýše neznámých tvorů, uvnitř Roraimy se totiž nachází spletitý jeskynní systém s chodbami a dutinami, do nichž lidská noha ještě nevkročila. Jaké druhy v těchto temných místech mohou přežívat?

Některé zdroje uvádějí právě tuto horu jako hlavní zdroj inspirace Arthura C. Doylea (1859–1930) při psaní Ztraceného světa, což pochopitelně vyvolává spekulace o pravěkých monstrech a dravých plazech obrovských rozměrů.

Je pravdou, že Roraima byla prozkoumána o něco dříve než další amazonská stolová hora Kurupira, takže se o ní Doyle mohl také doslechnout, ale vzhledem k četným indiciím v jeho dobrodružné knize lze stále za hlavní předlohu Ztraceného světa považovat Kurupiru. Přesto má Roraima milovníkům záhad co nabídnout.

NAŠI VĚDCI V AKCI

Když k hoře v roce 2002 vyrazí česko-slovenská, připíšou si její speleologové na konto významný světový objev. Výprava totiž odhaluje a prozkoumává jeskyni Cueva Ojos de Cristal, v níž změří 8.4 kilometru chodeb, což z ní dělá nejdelší křemencovou jeskyni světa.

Jeskyně navíc bují životem plným dosud nevídaných druhů. Bezesporu jde jen o malou ochutnávku z tajemství, která si Roraima nechává stále pro sebe.

„Navzdory zvýšenému počtu lidí, kteří se v posledních letech dostali na vrchol tohoto království v oblacích, je náhorní plošina Roraima stále relativně neprozkoumaná a mnoho z jejích jedinečných druhů musí být vědecky zdokumentováno.

I nyní jsou zde pravidelně objevovány nové jeskyně a oblasti,“ vysvětluje současný americký záhadolog a publicista Brent Swancer. Jaké formy života se v neprobádaných oblastech Roraimy mohou skrývat?

DRÁŽDÍ FANTAZII

„Historie zkoumání hory svědčí o úžasu, který v lidech vyvolává,“ píše Swancer. „Domorodci v této oblasti už dlouho tvrdili, že hora je říší bohů a duchů a není určena pro člověka.“ V raných evropských průzkumnících Roraima probouzí zvědavost a touhu zjistit, co se skrývá na zdánlivě nedobytném vrcholu.

A čím déle Roraima dráždí fantazii objevitelů, tím odvážnější jsou jejich představy. Skutečnost ale zřejmě nebude tak divoká.

„Na rozdíl od zeleného moře, které jej obklopuje, má vrchol řídkou vegetaci a je nehostinným místem pro život. Vítr a téměř neustálý déšť, který buší na kamenitou půdu, odplavuje většinu živin přes okraje útesů,“ vysvětluje Swancer.

A temné jeskyně jsou nakloněny spíše menším formám života. Pravěká monstra bychom tu zřejmě nenašli, ale můžeme počítat přinejmenším s dosud neznámým druhy menších plazů, zejména žab či masožravých rostlin.