Velikonoční ostrov ve východní části Polynésie na jihu Tichého oceánu je bezesporu jedním z nejzáhadnějších míst světa. Vědce překvapuje svými pozoruhodnými sochami i zvláštním písmem, která zatím nikdo nedokázal rozluštit.

Velikonoční ostrov je jedna velká záhada. Nejenže se na zcela odlehlém ostrově k překvapení mnohých vědců před tisíci let usadili obyvatelé, kteří museli na primitivních vorech překonat 3000 kilometrů na moři, šlo navíc o kulturu neobvykle vyspělou.

Dodnes je i široká veřejnost fascinována obřími sochami, které tu neznámí obyvatelé ostrova v minulosti vztyčili. Pozornost přitahují také dřevěné destičky poseté neznámými znaky. Dvě desítky dřevěných artefaktů byly na Velikonočním ostrově objeveny koncem 19.

století a od té doby vzdorují pokusům o rozluštění. Tabulky s písmem rongorongo, jak se záhadný systém znaků nazývá, se tedy úspěšně řadí mezi ostatní neprolomitelné záhady někdejších obyvatelů ostrova. Co na tabulkách může být?

PŮVOD NEZNÁMÝ

Písmo Rongorongo poprvé objevil Eugène Eyraud (1820–1868), laický mnich římskokatolické církve, který jako misionář odešel na Velikonoční ostrov 2. ledna 1864. Když později sepisuje své poznatky z návštěvy ostrova, zmíní také svůj objev šestadvaceti dřevěných desek s neobvyklými nápisy.

„V každé chatrči najdete dřevěné tabulky nebo tyčinky pokryté několika druhy hieroglyfických znaků: Jsou to vyobrazení zvířat neznámých na tomto ostrově, která domorodci kreslí ostrými kameny.“ Z těchto zápisů tedy mimo jiné vyplývá, že obyvatelé ostrova museli nejprve urazit velkou dálku, než se zde usadili, a že vzpomínka na jejich někdejší domovinu byla zachována v písmo rongorongo.

Taková úvaha má ale háček. Okolní civilizace písmo totiž vůbec neznají! Odkud tedy vlastně obyvatelé na ostrov dopluli?

MAJÍ KOUZELNOU MOC?

Písmo je navíc neobyčejné bohaté, což svědčí o pozoruhodné jazykové vyspělosti ostrovanů. Systém se skládá se z asi 120 symbolů, především vyobrazení ptáků, ryb, bohů, rostlin a různých geometrických tvarů.

Co tyto znaky znamenají a o čem vyprávějí texty na dřevěných tabulkách, které skončily roztroušené v různých soukromých sbírkách, nikdo netuší. Předpokládá se ovšem, že destičky sloužily zejména k rituálním účelům.

Písmo prý uměli číst téměř výhradně jen šamani, neboť v sobě má ukrývat magickou moc. Podle odborníků jde o zápis návodů na určité obřady a pravděpodobně obsahují také texty obřadních písní. Přednášení z konkrétní tabulky tak mohlo přinést úspěšné početí potomka, bohatou úrodu nebo dobrý úlovek na moři. Vděčí neznámá civilizace za svou neobvyklou vyspělost právě magickým tabulkám?