Město Babylon vzniklo přibližně kolem roku 2200 př. n. l. jako nevýznamná osada. Tehdy nejspíše nikdo nečekal, jaké velikosti dosáhne.

Význačnosti se jí dostalo zhruba v době, kdy se králem říše stává legendární panovník Chammurapi (cca 1810–1750 př. n. l.), jenž se proslavil prvním zákoníkem.

Babylonské zajetí

V průběhu dějin byl pak Babylon několikrát pobořen a poškozen válkami a vždy se znovu vzchopil. Následně vymaňuje Babylonii zpod nadvlády Asyřanů král Nabopalassar.

Jeho syn, Nebukadnesar I., dobíjí i Sýrii a Palestinu, přičemž ničí Jeruzalém a deportuje jeho židovské obyvatelstvo do Babylonu. Takzvané babylonské zajetí je popsáno v Bibli a díky tomuto příběhu se stal Babylon synonymem pro lidskou pýchu, zkaženost a nezměrné bohatství.

Babylonská říše netrvá ani zdaleka tak dlouho, jako je schopno přežít město Babylon, to existuje dokonce ještě v době, kdy Perskou říši napadá makedonský vojevůdce Alexander Veliký (356-323 př.

n. l.).

Jak se žilo v Babylonu?

Je patrné, že byl Babylon v době své největší slávy opravdovou starověku metropolí, dokonce by se dalo říct, vzhledem k počtu jeho obyvatel, že se jednalo v té době o největší lidské město na světě, údajně v něm mělo žít zhruba čtvrt milionu lidí.

Hlavní bohatství Mezopotámie spočívalo samozřejmě v úrodné půdě, nicméně ve městech, jako byl Babylon, kvetla mnohá řemesla, včetně kovotepectví. Řemeslníci byli sdruženi nejspíše v jakýchsi ceších a obývali stejnou čtvrť města.

Zvláštnímu zájmu se údajně těšili výrobci hliněných pečetních válečků a sošek, které kupovali turisté z dalekých zemí. Proslulé byly též babylonské látky, žádané po celém světě.

Obklopen vodou

V době své největší slávy rozhodně město nepřipomínalo ruinu zasypanou pískem, jednalo se o věčně zelené místo obklopené vodou. Chránily ho impozantní hradby, které spolehlivě odháněly případné nájezdníky.

Dle historických pramenů se právě v Babylonu nacházel jeden ze sedmi divů světa a sice Visuté zahrady Semiramidiny. Dnes už ale neexistuje nic, co by jejich existenci potvrdilo. Přesto na počátku 20. století zřejmě dokázal německý archeolog Robert Koldewey (1855-1925) objevit zbytky Babylonu a nalézt zvláštní rovnoběžné klenuté chodby se studnou.

Někteří odborníci se domnívají, že právě ony mohly nad sebou nést terasy bájných zahrad a sloužit k jejich zavlažování.

Babylon zřejmě skrýval mnohá tajemství, jež se v dnešní době už bohužel nedají potvrdit, na druhou stranu je není možné ani vyvrátit. Legenda o Babylonské věži tak již navěky zůstane pouhou legendou, stejně jako město ukryté v hlubinách písku.