Gotický kostel sv. Mikuláše v Kašperských Horách na Šumavě je poměrně osamocen a vzdálen městského ruchu. Vždyť z náměstí je to k němu téměř dva kilometry. Vedle něho stojí kaple sv. Anny. Majestátný kostel pochází někdy z doby kolem roku 1330.

Jeho stavba je odrazem místa naleziště a dobývání zlata. Uvnitř jsou vzácné fresky a nádherně malovaný strop. Ale ta vzdálenost od středu města poněkud klame. Kostel sv. Mikuláše kdysi byl právě centrem tehdejšího osídlení horníků. Ale o to více dnes působí jeho odloučenost tajemněji.

Ostatně celá krajina kolem Kašperských Hor je tajemná. Jak uvádí známý psychotronik Pavel Kozák ve své knize, je v tomto kraji na dvacet čtyři energetických míst představovaných především kostely, kapličkami či křížky v krajině, které jsou vzájemně různě energeticky propojeny.

Nejsilnější energetické místo v kraji se nachází právě tam, kde byl v době gotiky postaven kostel sv. Mikuláše.

Není proto divu, že se k tomuto místu váže řada dávných a strašidelných legend.

MŠE MRTVÝCH

Tato pověst vyvolává pocity hrůzy. Přitom vše začalo zcela nevinně. Jakási žena v předvečer na chvíli usnula. Když se probudila, domnívala se, že je již brzy ráno a tedy čas jít na ranní mši do kostela sv.

Mikuláše. Nemeškala a spěchala, aby nepřišla pozdě. Kostel byl již osvětlen a slyšela hrát varhany a také to, jak návštěvníci zpívali nábožné písně. Problém byl ovšem v tom, že ve skutečnosti byla hluboká noc, což netušila.

Sedla si do zadní lavice a za chvíli se nestačila divit. U oltáře sloužil mši neznámý kněz a také návštěvníci se jí začali jevit podivně. Bylo zde mnoho cizích lidí, ale přímo strnula, když mezi nimi náhle objevila i tváře těch, kteří již byli dávno po smrti.

Také oni se začali po návštěvnici ohlížet a probodávat ji nenávistnými pohledy. Tu k ní přisedla její mrtvá sestřenka. Pošeptala jí, že je na mši mrtvých a měla by pomalu pozpátku vycouvat z kostela, zahodit kabát a pak co nejrychleji utéct.

Poslechla ji a to jí zachránilo život. Za chvíli se za ni vyhrnuli noční návštěvníci a zuřivě trhali její odhozený kabát. Však ráno na všech hrobech se našly útržky látky.

MŠE S MRTVÝM KNĚZEM

I tato legenda je hrůzostrašná. Aktérem prý byl mladý tovaryš. Ten jednou odpoledne zašel do kostela, aby se tam pomodlil. V tichu kostela za chvíli v lavici usnul. Probudil se, když už venku byla tma a začaly zvonit zvony na věži.

Oltář byl osvícen a před ním osamocený farář ve zlatém ornátu. Zeptal se tovaryše, zda by mohl zastoupit ministranta, aby mohl odsloužit mši svatou. Činili tak většinou mladí chlapci a tak tovaryš neodmítl.

Jistě ty úkony často viděl a znal. Nezdálo se mu to nijak divné. Až ve chvíli, kdy si během mše při omývání rukou všiml si, že ruce kněze jsou ve skutečnosti ruce umrlce. Při bližším pohledu do jeho tváře zjistil, že je to kostlivec.

Ale tímto svým činem vysvobodil muže, který se kdysi provinil tím, že bral peníze za mše, které ve skutečnosti neodsloužil. Na tuto chvíli čekala duše provinilého kněze celých sto let.

Tak, jako jsou tajemné hvozdy Šumavy, jsou často tajemné i příběhy jejich obyvatel.