Už jste někdy zažili deja vu? Zvláštní pocit, že situace, ve které se zrovna nacházíte, se již jednou odehrála? Pravděpodobně i u vás se vzápětí ozve logika, jež se tomuto pocitu vzpouzí jako divoký kůň!

Co když ale rozum lže, zatímco vnitřní intuice mluví pravdu? Odkud tyto podivné myšlenkové útržky pocházejí?

Na přechodu křižovatky v pražských Bohnicích stojí mladá dívka. Jana Chrzová v této čtvrti ještě nikdy nebyla, dnes sem jde na pohovor. Čekání na zelenou na semaforu pro chodce ale trvá dlouho, a tak se rozhodne přejít na červenou.

V tu chvíli se zpoza rohu vynoří rychle jedoucí stříbrné auto. Dívka ho nemá šanci spatřit. „Počkat,“ zarazí se najednou Jana hned, co udělá první krok.

„Ten zvuk semaforu, ten pán s černým kloboukem na druhé straně, ten nápis na obchodu naproti, to svištění pneumatik… To už jsem… To už jsem přece jednou zažila,“ řekne si, když těsně před ní projede červené auto. Nebýt onoho zvláštního pocitu, nezastavila by a vůz by ji srazil!

Už jsi to jednou slyšel, viděl a zažil!

Něco podobného podle odborníků zažilo 80 % z nás. Stav, který naši mysl navštíví z ničeho nic jako nezvaný host, aniž by se předem ohlásil. Bez varování může přijít kdykoliv, v zásadních i banálních situacích.

A vy máte najednou velmi silný pocit, že přesně tu situaci, ve které se právě nacházíte, už jste zažili. Nebo že místo, na němž jste ještě nikdy nebyli, důvěrně znáte. Je tomu opravdu tak, nebo se jedná o jakési chvilkové pomatení smyslů?     

Rozum proti pocitům

Deja vu (v překladu „již viděno“) poprvé jako psychologický termín používá v roce 1876 francouzský psycholog Émile Boirac (1851–1917), který tento záhadný jev definuje coby intenzivní pocit něčeho už dříve prožitého, viděného nebo slyšeného.

Jenže člověk, jenž ho prožívá, si je vědom toho, že není nijak opodstatněný! „Jak bych to mohl už někdy zažít, když je pro mě tato situace zcela nová?

Nebo se mi o tom snad zdálo, a teď to prožívám?“ ptají se lidé po tomto prožitku sami sebe a ihned stav deja vu zavrhnou jako nelogický.

Paranormální jev…

Podle spiritualistů se však jedná o skutečné útržky z minulého života.

„Pokud se někdo například ocitne na neznámém místě a má deja vu, že tam již někdy byl, jedná se o vzpomínky z minulého života, který akorát prožil v jiném těle a v jiném čase,“ tvrdí známé spiritualistické médium, Američanka Sylvia Browne (*1936).

Zaznívají však i názory, že deja vu je důkazem toho, že svůj život prožíváme s různými odchylkami stále dokola!

Senzibilové k tomu navíc dodávají, že se může jednat i o záblesky budoucnosti, které jsme poprvé viděli např. ve snu, aby nám později poradily, varovaly nás před něčím či ujistily, že jdeme správným směrem. Může tomu tak být?

…nebo obyčejný zásek?

Psychologové jsou proti: „Deja vu je vyvoláno určitou podobností současnosti s dřívějším zážitkem či vzpomínkou. Zároveň se může jednat o krátkodobý výpadek pozornosti a jakýmsi chvilkovým zapomenutím toho, co jsme v tu chvíli nesoustředěně pozorovali,“ tvrdí.

Podle vědců jde zas o zpožděný přenos informací z jedné hemisféry mozku do druhé. K tomu dojde s krátkou prodlevou, a proto u toho prý míváme pocit, že už jsme to někdy zažili. Žádné z těchto tvrzení však není dodnes podložené. Jak to tedy je?

Stojí za vším jen chvilkové zaváhání mozku, nebo se nám před očima skutečně občas promítne budoucnost či vzpomínky z minulého života?