Skip to content

Záhady okolo atentátu na Reinharda Heydricha

Čin vešel do dějin jako atentát, v němž nakonec štěstí přebilo smůlu a který – i přes veškeré útrapy – přinesl své výsledky. I díky jemu v srpnu a září 1942 Britové a Francouzi odvolali svůj podpis na neblaze proslulé mnichovské dohodě z roku 1938.

Málokdo však ví, že tuto událost také dodnes provází mnoho záhad! Kolik atentátníků vlastně čekalo v prudké zatáčce v pražských Kobylisích? Opravdu se jednomu z nich, Jozefu Gabčíkovi, zasekla zbraň?

A co ukrývala jeho bota?

Tu novinku se obyvatelé tzv. Protektorátu Čechy a Morava dozví 27. září 1941 ze zprávy ČTK. Říšský protektor KONSTANTIN VON NEURATH (1873 – 1956) navrhuje kancléři ADOLFU HITLEROVI (1889 – 1945), aby mu udělil delší zdravotní dovolenou.

„Vůdce nemohl (…) nevyhověti žádosti říšského protektora a pověřil SS obergruppenführera a generála policie Reinharda Heydricha po dobu nemoci říšského protektora von Neuratha výkonem funkce říšského protektora v Čechách a na Moravě,“ dodává ještě agenturní zpráva.

Nikdo tehdy ještě netuší, že právě nastává jedno z nejkrutějších období dějin českého národa.

Ihned poté, co se 28. září 1941 ujal zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich své funkce, vyhlásil v některých regionech stanné právo.

ČEŠI POSLOUŽÍ JAKO OTROCI!

REINHARD HEYDRICH (1904 – 1942), v té době už proslulý jako kovaný nacista a bezohledný vrah, se ujímá na Pražském hradě funkce 28. září 1941. Prakticky ihned začíná realizovat svůj plán, jehož cílem je připoutání českého prostoru k německé říši, germanizace (poněmčení) a také likvidace národní inteligence.

Ještě v předvečer Heydrichova nástupu do funkce, 27. září odpoledne, je zatčen předseda protektorátní vlády a důležitý člen domácího odboje ALOIS ELIÁŠ (1890 – 1942). O den později Heydrich vyhlašuje v některých regionech stanné právo.

Rychlost těchto opatření, zatýkání tisíců Čechů a okamžité popravy vyvolávají mezi obyvatelstvem strach. V dalších dnech navíc Heydrich do pražského Černínského paláce svolává nacistické pohlaváry a v přísně tajném projevu jim sděluje: „Východní prostory, jež jsou zčásti osídleny Slovany, jsou prostory, kde je třeba vědět, že dobrota bude chápána jen jako slabost.

(…) Jsou to prostory, v nichž musí jednou vládnout německá horní vrstva. (…) Jejich obyvatelé se stanou pracovníky (…) a mám-li to říci docela drasticky, musí nám sloužit jako otroci…“

Heydrichovo auto krátce po atentátu v osudné, dnes už neexistující zatáčce v pražských Kobylisích.

VRÁTIT RÁNU ZA RÁNU

Reakce československé exilové vlády v britském Londýně na sebe nenechává dlouho čekat. Rozhoduje, že na jednoho z předních mužů protektorátu – Reinharda Heydricha nebo státního tajemníka KARLA HERMANNA FRANKA (1898 – 1946) – musí být spáchán atentát (později vítězí přesvědčení, že na Heydricha – pozn. red.).

Kdy? Ne až někdy v roce 1942, ale překvapivě už 28. října 1941 – tedy o půl roku dříve, než k událostem skutečně dojde!

3. října 1941 se v Londýně koná tajná porada, jíž se účastní rotmistr JOZEF GABČÍK (1912 – 1942) a rotný KAREL SVOBODA (*1912), kteří jsou od samého začátku k atentátu vybráni, a také brigádní generál FRANTIŠEK MORAVEC (1895 – 1966), který je dnes považován za autora plánu na atentát na Heydricha.

A právě od něj se Gabčík se Svobodou dozvídají důvody toho, proč má být akce provedena tak brzy. „Měsíc říjen je měsícem (…) našeho osvobození,“říká tehdy Moravec. „Je třeba (…), aby tento svátek byl nějak podtrhnut. (…)

V Praze jsou dvě hlavní osoby, které reprezentují nesmyslné zabíjení – K. H. Frank a Heydrich (…) Je třeba pokusit se o to, aby jeden z nich za to zaplatil. Abychom ukázali, že vracíme ránu za ránu.“

Tramvaj číslo 3, která v okamžiku atentátu přijížděla na zastávku.

SVOBODA TO NEBUDE!

Gabčík se Svobodou s úkolem souhlasí a jejich odlet do Československa je naplánován na 10. října 1941. Plán ale nakonec nevychází. Proč? Při vzdušném výcviku se totiž Karel Svoboda zraní na hlavě a kvůli přetrvávající bolesti je nahrazen rotným JANEM KUBIŠEM (1913 – 1942).

Tím je nutné operaci odsunout na pozdější termín.

Až 29. prosince 1941 ve 02.24 hodin je tedy u obce Nehvizdy u Čelákovic (východně od Prahy) vysazeno 15 mužů – kromě Gabčíka s Kubišem (skupiny Antropoid) také skupiny Silver A a Silver B. Z většiny těchto mužů se o půl roku později stanou národní hrdinové…

OTÁZKA ZNÍ: VLAK, NEBO OTRAVA?

Gabčík s Kubišem, kteří jsou pověřeni přísně tajným úkolem provést atentát, si během jara 1942 postupně zjišťují možné varianty útoku. Co mají původně v plánu? Podle prvního návrhu se má stát cílem jejich útoku Heydrichův salonní vlak.

Několik spolehlivých lidí jim má přesně oznámit, kdy zastupující říšský protektor vlakem pojede. Navíc mají domluveno, že zasvěcený strojvůdce vlak zastaví! Na čem plán ztroskotává? Na faktu, že právě tento spřátelený strojvůdce je náhle přeložen jinam.

Podle jiných svědeckých výpovědí však údajně Gabčík s Kubišem připravují i Heydrichovu otravu! O ní ale nejsou dodnes známy podrobnější informace. Jisté je však to, že ani tato možnost nakonec nevychází.

Nebo že by ji úplně odložili? A jaký by k tomu mohli mít důvod? Třeba ten, že paradoxně sám Heydrich jim nabízí podstatně reálnější možnost!

KLANÍME SE, PANE PROTEKTORE!

Počátkem dubna 1942 se totiž Heydrich stěhuje ze svého dosavadního sídla na Pražském hradě do zámečku v Panenských Břežanech u Prahy. Zatímco Gabčík s Kubišem vědí, že útok na Heydricha by se jim na Hradě nebo v jeho okolí (kvůli strážím a zřejmé nemožnosti následného úniku) podařil jen stěží, Panenské Břežany jsou mnohem vhodnější!

Intenzivně připravují útok na nedaleké silnici. Každý den sem i se samopaly a bombami jezdí na kole, aby obhlédli terén. Heydricha uctivě zdraví hlubokými úklonami. Ten jim prý na oplátku dokonce přátelsky kyne na pozdrav!

Jak vypadá Gabčíkův a Kubišův plán? „Natáhneme přes silnici ocelové lano, do něhož Heydrichovo auto narazí. Pak využijeme momentu překvapení a zaútočíme!“ Jenže ani okolo této silnice se není kam schovat ani kam utéct.

Co teď?

CO ROZHODLO O ZATÁČCE?

Heydrich, který Čechy sebevědomě přehlíží, jezdí do práce vždy ve stejný čas a stejnou trasou. Co takhle využít ostrou pravotočivou zatáčku v pražských Kobylisích mezi Kirchmayerovou ulicí a ulicí V Holešovičkách, kde musí jeho auto výrazně přibrzdit?

Zmíněné místo jednak umožňuje snazší střelbu na cíl a jednak se nachází na tehdejším okraji Prahy – daleko od policejních posádek, kasáren či stanic gestapa. Výsadkáři sázejí všechno na jednu kartu a pečlivě se na svůj úkol připravují.

I přesto, že je mnozí čeští odbojáři od jejich úkolu zrazují, jelikož si jsou vědomi, že atentát zřejmě rozpoutá obrovský teror, Gabčík s Kubišem jsou jako vojáci připraveni splnit londýnský rozkaz.

Den D nastává ve středu 27. května 1942, kdy v 10.36 hodin neopancéřované a žádným doprovodným vozidlem nechráněné Heydrichovo auto vjíždí do prudké zatáčky…

NEJASNOSTI S VALČÍKEM

Ačkoli se má dnes za to, že průběh atentátu na Heydricha je všeobecně známý, zůstává kolem něho spousta nevyjasněných okolností. Jisté je, že v osudné chvíli stojí v zatáčce Gabčík s Kubišem. Jsou tam ale sami, nebo jim někdo pomáhá?

Tady už se názory různí! Z pasažérů tramvaje číslo 3, která právě projíždí kolem, si totiž každý pamatuje něco jiného. Celou rekonstrukci třeba výrazně komplikuje fakt, že během atentátu je zraněn JOSEF VALČÍK (1914 – 1942).

Tedy muž, který má svým druhům kapesním zrcátkem dávat znamení, že se blíží Heydrichův otevřený černý kabriolet Mercedes 320 C a že jede bez ochrany. Proč je to tak podivné? Protože aby Valčík viděl auto včas, musí v té chvíli stát dost vysoko nad zatáčkou – dál od atentátu.

Jak si ale potom vysvětlit jeho zranění? Postřelil se snad sám? Nebo ho postřelil Heydrichův řidič JOHANNES KLEIN při pronásledování Gabčíka s Kubišem?

Den po atentátu se v protektorátu objevily plakáty slibující odměnu za nalezení Miroslava Valčíka. Ve skutečnosti však šlo o parašutistu Josefa Valčíka. Na Miroslava ho nacisté překřtili zřejmě proto, že Valčík užíval úřední doklady na jméno již zemřelého Miroslava Šolce z Hodonína.

ROZPORY VE VÝPOVĚDÍCH

Je tu však ale ještě jiná možnost. Ta, že v zatáčce Valčík nestál. Ostatně manželka jednoho z odbojářů o tom v knize MIROSLAVA IVANOVA(1929 – 1999) Atentát na Reinharda Heydricha říká: „Pokud já se pamatuji, byla Valčíkova pomoc při atentátu údajně odmítnuta pro jeho nápadně obarvené vlasy.

Byl tam určitě AŤA MORAVEC, ale jenom v záloze, nikoli aby pomáhal. Kubiš s Gabčíkem si chtěli tuto akci provést naprosto sami.“ Naproti tomu však jiná svědkyně uvádí, že se prý ten den ráno stavili pro kola nejen Gabčík s Kubišem, ale i Valčík.

Jak to tedy bylo? Spekuluje se dokonce o tom, že v zatáčce mohou být kromě Valčíka i další parašutisté a členové odboje – například ADOLF OPÁLKA (1915 – 1942) či JAROSLAV ŠVARC (1914 – 1942), kteří mají údajně přeběhnout těsně před Heydrichovým autem, aby ho ještě více zpomalili.

Pokud je to ale pravda, proč do průběhu atentátu nikdo z nich nezasahuje? Proč Heydricha za Gabčíka s Kubišem „nedodělávají“? Byl by přece snadným cílem!

NESTŘÍLEL KVŮLI CIVILISTŮM?

Počet atentátníků je však jen jednou z podivných věcí, které tento čin doprovázejí. Tou další je otázka, jestli Gabčíkovi opravdu v kritické chvíli selhává samopal Sten. Je totiž docela dobře možné, že Gabčík nestřílí úmyslně.

Hlavním důvodem může být právě přijíždějící tramvaj, která zde má zastávku. Co když Gabčík nechce v rozhodující chvíli ohrozit civilisty, kteří zrovna vystupují z tramvaje? Odborníci však tento názor spíše odmítají.

Podle nich je přinejmenším sporné, nakolik by tramvaj mohla být v případě střelby ze samopalu zasažena. A navíc je stejně poškozena následným výbuchem „Kubišovy“ bomby. Kromě toho se shodují, že Gabčík by – jako voják – na civilisty ohledy zřejmě nebral.

Od rozkazu zabít Heydricha jej totiž podle nich mohl odvrátit jen nový, opačný rozkaz!

PODCENIL TO GABČÍK?

Připusťme tedy, že samopal Gabčíkovi opravdu selhává. Copak se na akci dostatečně nepřipravil? Copak si předem neověřil, že má zbraň v pořádku? Obojí Gabčík s nejvyšší pravděpodobností udělal. Dokonce existují svědci, kteří tvrdí, že si svou zbraň večer před atentátem vyčistil a promazal.

Přesto se však výstřel v rozhodující okamžik neozývá.

V této souvislosti je dobré připomenout, že Sten je za 2. světové války jediným samopalem, který je možné rozložit na čtyři části (závěr, hlaveň, zásobník a opěrku) a znovu ho jednoduše (bez nářadí) sestavit.

HYPOTÉZ HNED NĚKOLIK

Nejrozšířenější je tvrzení, že se Gabčíkovi vzpříčil náboj. Této variantě odporuje jen to, že pokud by došlo k většímu vzpříčení, pak by Gabčík ani nedotáhl závěr. A i kdyby jej dorazil, je možné, že by se během dlouhého čekání nepřesvědčil, zda má náboj v hlavni?

Nebo že by natahoval závěr až na poslední chvíli? Další hypotézy uvádějí, že Gabčík možná nedotáhl šroubový uzávěr při sestavování hlavně a závěru (úderník závěru pak nenarazil na iniciační zápalku náboje), že při střelbě držel špatně zásobník (došlo ke vzpříčení zásobníku v závěru a náboj nebyl zasunut do hlavně) nebo že naplnil zásobník až po okraj (stlačená pružina nevytlačila do závěru náboj).

To všechno je sice možné, ale Gabčík o těchto rizicích dobře věděl! Že by voják jeho kvalit takto zklamal?

HRAJE ROLI PANIKA?

Podle odborníků je nejpravděpodobnější, že první náboj, který byl zasunutý v hlavni, byl vadný a že se tedy po dopadu úderníku iniciační zápalka nevznítila. Jde totiž o jedinou věc, kterou Gabčík v danou chvíli nemůže překontrolovat ani předvídat.

Pokud to tak ale je, proč Gabčík rychle nenatahuje závěr znovu, nevyhazuje tím vadný náboj a nezasunuje nový? V takovém případě totiž musí vyndat a zandat zásobník. Jenže to je operace, která určitou dobu trvá, kdežto Gabčík se musí rozhodnout během vteřiny!

Propadá tedy panice? Vzhledem k napjatosti situace je to docela dobře možné! To ostatně může vysvětlovat i fakt, proč na Heydricha nevytahuje svou pistoli, kterou má na svém boku.

FIASKO JE PROKLATĚ BLÍZKO

Štěstím v neštěstí je pohotová reakce „náhradníka“ Kubiše, který okamžitě hází naučeným spodním obloukem na Heydrichovo auto jednu ze dvou připravených bomb s plastickou trhavinou (nikoli granát, jak se často uvádí – pozn. red.).

Paradoxem ale zůstává, že i Kubiš víceméně selhává. Nedaří se mu totiž vhodit bombu přímo do auta. Ta dopadá jen na stupátko nad pravým zadním kolem, proráží karosérii, vyvrací pravé dveře, ale jinak zdánlivě nic!

Její výbuch Heydricha nezabíjí (jen zraňuje), ale co je horší, zraňuje i samotného Kubiše (nevidí na levé oko a úlomky bomby a karosérie mu do krve odírají ruku a levou část obličeje – pozn. red.) a několik civilních osob!

Aby absurdnostem nebylo konce, nacističtí kriminalisté později zjišťují, že druhá Kubišova bomba, která po činu zůstává v aktovce, má nefunkční zapalovač. Chybělo tedy málo a dlouho připravovaný atentát skončil totálním fiaskem!

První Heydrichův pohřeb se konal 7. června 1942 na Pražském hradě. Tělo pak bylo převezeno do Berlína. Tam se 9. června konal druhý pohřeb, kterého se zúčastnil i dojatý Adolf Hitler.

UHNI, DĚDKU!

Záhadné okolnosti provázejí i okamžiky těsněpo atentátu. Kdo po kom vlastně střílel? Svědecké výpovědi jsou totiž protichůdné. Nejčastěji uváděná varianta je, že se Kubišovi do cesty pletou cestující z poškozené tramvaje a jeden z nich se ho snaží dokonce zadržet.

Kubiš proto střílí pro výstrahu do vzduchu, křičí „Uhni, dědku, nebo tě střelím!“ a nasedá na kolo. Mnohem dramatičtější je ale útěk Gabčíka. Nejdříve po něm má údajně střílet sám Heydrich, jenž vystupuje ze svého poškozeného auta, ale pak se sklání zkroucený bolestí.

Poté Gabčíka pronásleduje řidič Klein. Podle komisaře gestapa HEINZE PANNWITZE (1901 – 1975), který atentát na Heydricha vyšetřuje, však střílí jen utíkající Gabčík. Klein, otřesený výbuchem, totiž namísto pojistky pistole tiskne tlačítko uvolňující zásobník, takže natažením závěru se do nábojové komory nedostává náboj.

A ještě větší smůlu má Heydrich! Ten prý totiž vytahuje pistoli, která však nemá zasunutý zásobník. Jak je potom ale možné, že někteří cestující viděli střílet Heydricha i Kleina?

BOTA PLNÁ OBRÁZKŮ

Zřejmě nejméně známou záhadou je tajná skrýš v Gabčíkově botě! V zadní části jeho podrážky totiž nacisté údajně nalézají pečlivě vydlabaný otvor, ve kterém je dutá niklová pětikoruna tehdejšího slovenského státu.

Po odsunutí horní části mince se objevuje 15 ústřižků mikrofilmu se záběry jakési cesty se stromy a stavení v pozadí. Je to součást plánu atentátu – místo, na kterém měl být proveden? Proč tyto mikrofilmy nosil Gabčík u sebe a proč je nechal v botě i po atentátu?

V této souvislosti je také zajímavé připomenout, že dokonce existují svědci, kteří tvrdí, že celý atentát byl natáčen na osmimilimetrový film příslušníkem odboje, plukovníkem JAROSLAVEM PLASSEM (1894 – 1961), který má být v době atentátu kryt zelení na kopci na Bulovce!

Tito svědci dokonce uvádějí, že film viděli a že prý končil v okamžiku, kdy Gabčík prchal z místa činu a z auta za ním vybíhal Heydrich. Nezavání však toto svědectví spíše než realitou bájemi a pověstmi?

ZABILI HEYDRICHA NĚMCI?

Také fakt, že Heydrich nakonec 4. června 1942 v 04.30 hodin v pražské nemocnici Na Bulovce svým zraněním podléhá, je souhrou snad až přehnaně příznivých náhod. Původně se totiž zdá, že útok přežije! 27. května 1942 odpoledne je úspěšně operován a jeho stav je stabilizovaný.

Jaký je podle německé zprávy výsledek jeho první operace?

„Tržná rána vlevo od bederních obratlů bez poškození míchy. Projektil, kovový plíšek, roztříštil 11. žebro, prorazil bránici a uvízl ve slezině. Rána obsahuje četné štětiny a vlasy, zřejmě materiál z čalounění.

Nebezpečí: hnisání pohrudnice, zánět pobřišnice. Při operaci byla odstraněna slezina.“

Pitevní zpráva ze 4. června 1942 pak uvádí, že „smrt nakonec nastala následkem poškození životně důležitých (…) orgánů bakteriemi, případně jedy, které vnikly s výbušnou střepinou a které se usadily v pohrudnici, v bránici a v okolí sleziny.

“ Co když ale mají pravdu ti, kteří tvrdí, že jeho úmrtí během pobytu v nemocnici někdo pomohl (mělo jít o údajného „tajného posla z Berlína“ – pozn. red.)?

Okénko krypty chrámu Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici dodnes nese stopy po střelách útočících nacistů.

SEDM STATEČNÝCH

Pro atentátníky je však bezprostředně po činu prioritou bezpečný úkryt, kterých není v protektorátu tou dobou mnoho. Nacistické represe jsou totiž velmi důsledné! Možná může být překvapením, že krypta v chrámu Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici není první eventualitou.

Pracovníci odboje totiž uvažují i o tom, že atentátníky ukryjí v Kosově Poli u Sedlčan, v brdských lesích nedaleko léčebny Masarykovy ligy proti tuberkulóze v Bojanovicích nebo ve sklepě Betlémské kaple na pražském Žižkově.

Nakonec však dávají přednost výše uvedenému chrámu, kde se pod tlakem nacistických razií postupně shromažďuje všech 7 parašutistů tehdy pobývajících v Praze – JOSEF BUBLÍK (1920 – 1942), Jozef Gabčík, JANHRUBÝ (1915 – 1942), Jan Kubiš, Adolf Opálka, Jaroslav Švarc a Josef Valčík.

KAM ZMIZELY LEBKY?

Zde také díky zradě „kolegů z Anglie“ VILIAMA GERIKA (1920 – 1947) a KARLA ČURDY (1911 1947) a nacisty „vymučené“ výpovědi Ati Moravce 18. června 1942 po hrdinném boji umírají. Nacisté je po pitvě pro výstrahu zbavují hlav, z nichž pět hned preparují.

Hlavy Gabčíka a Kubiše nakládají do lihového roztoku, a ve skleněných válcích je používají v době heydrichiády při výslechu zatčených žen.

Zbytky těl parašutistů jsou po pitvě převezeny na pražský ďáblický hřbitov, kde jsou uloženy do „šachty pro zvláštní účely“. Zde jsou po roce 1945 pohřbeni také popravení váleční zločinci – včetně K. H. Franka.

Krutý paradox! Pět lebek parašutistů je během války umístěno ve vitríně malé pitevny Ústavu soudního lékařství při pražské Univerzitě Karlově.

Čeští pracovníci v únoru 1943 tajně dělají několik jejich fotografií. Zachránit se však tyto lebky ani hlavy v roztoku na konci války nedaří. 20. dubna 1945 jsou totiž gestapem odvezeny neznámo kam! Kde asi skončily?

AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky historie Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články

Formule 3 ze stáje Effective Racing zářila v The Italians
iluxus.cz

Formule 3 ze stáje Effective...

Ve čtvrtek 13. srpna se v útulných...
Bazény, které dokáží zabíjet
epochaplus.cz

Bazény, které dokáží zabíjet

Když je opravdu horko, člověk je schopný...
Laskavá Andulka pijana a cholerika milovala
nasehvezdy.cz

Laskavá Andulka pijana a...

JIŘÍ SOVÁK (†79) byl bezesporu geniální herec s báječným...
V samém srdci Palazzo del Sol
rezidenceonline.cz

V samém srdci Palazzo del Sol

Jeden z nejexkluzivnějších ostrovů na...
Čeští vědci zachraňují africkou divočinu
21stoleti.cz

Čeští vědci zachraňují...

Tým českých vědců pod vedením zoologů...
Prvnímu dítěti „ze zkumavky“ je 42 let
21stoleti.cz

Prvnímu dítěti „ze...

Přes 400 milionů – tolik dětí by se podle...
Dobrodružným pravěkem se Zdeňkem Burianem
epochalnisvet.cz

Dobrodružným pravěkem se...

Výstava Zdeněk Burian – Dobrodružství pravěku nabídne...
Frýdek-Místek: Slezské Lurdy
epochanacestach.cz

Frýdek-Místek: Slezské Lurdy

Celou řadu cestovatelských...
Od doby dospívání k sobě moje dcery už nenašly cestu!
nasehvezdy.cz

Od doby dospívání k sobě moje...

Věkový rozdíl mezi mými dvěma dcerami je...
Digitální ilustrace zachycující přírodu
epochaplus.cz

Digitální ilustrace...

Jak lze vytvářet ilustrace divoké přírody pomocí...
Národní památník Mount Rushmore: Čí hlava rozšíří čtveřici velikánů?
epochanacestach.cz

Národní památník Mount Rushmore: Čí...

Přes 70 let shlížejí...
Bájný močálový tygr: Žije v Anglii záhadná černá šelma?
epochalnisvet.cz

Bájný močálový tygr: Žije v...

Je krátce po osmé hodině ranní. Zaměstnanec...