Zvony se obvykle jmenují po svatých nebo po těch, kteří je nechali ulít. Výjimku mají pověšenu v kostele sv. Bartoloměje v Trhovém Štěpánově (Benešovsko). Na zdejším zvonu je nápis:
„Léta Páně 1551 tento zvon slove Mamona.“ Jaké tajemství ukrývají tato záhadná slova?
Co je to za nesmysl? pomyslí si asi poučený čtenář. Mamon neboli lakota je přece jedním ze sedmi smrtelných hříchů. To už by se posvěcený předmět svolávající věřící na mši mohl rovnou jmenovat Obžerství nebo Smilstvo!
Lidová slovesnost spojuje Mamonu s vladykou Pešíkem Vydřiduchem z Řimovic. Ten prý odírá své poddané tak nelidsky, až si jdou stěžovat k samotnému králi Karlovi IV. (1316 – 1378). Otec vlasti jejich stížnosti vyslyší.
Pešíkovi jeho drancířské praktiky zatrhne, z namamoněných peněz poručí ulít zmíněný zvon a ještě jej přejmenuje na Vydřiducha. Ale odehrálo se vše takovým způsobem?
Pešíkův syn za svého otce prý tolik stydí, že zůstane svobodný, bezdětný a po své smrti odkáže Řimovice vlašimskému špitálu. Může mít pověst pravdivé jádro?
Nějaký vladyka Pešík Vydřiduch se opravdu připomíná v listině roku 1380. Je tedy bezpochyby současníkem Karla IV. K darování Řimovic vlašimskému špitálu ale dochází až o sto let později. Domnělý Pešíkův syn by tak musel být mimořádně věkovitý.
A zvon, jak už víme, je datován až do roku 1551! Jeho kuriózní název tedy zřejmě zůstane nadále záhadou. Vztahuje se snad ke zcela jiné osobě?
