V renezanční magii patřily chiromantie a nekromantie mezi takzvaná zakázaná umění. Znáte to však, zakázané ovoce nejlépe chutná… A tak byla tato „umění“ vždy praktikována ve všech společenských třídách a těšila se velké oblibě.

Katolická církev měla ovšem s chiromantií a nekromantií velký problém. Brojil proti nim již papež Sixtus V. Ten v roce 1566 hřímal proti všem, kteří těmto zakázaným uměním holdují.

Celkem bez servítků je popisoval jako zvědavé, bezbožné a zkažené osoby přestupující božský zákon.

Tajemná nekromantie

Nekromantie je de facto forma věštění. Cílem je vyvolání ducha zemřelého. Nekromantie se občas v literatuře označovala jako nigromantie (z latinského niger-černý). Jednalo se o nesprávný tvar, z něhož později ve slovanských jazycích vznikl výraz černokněžník. Věštění prostřednictvím vyvolávání duchů bylo praktikováno již v antice.

Je spojené s takovými osobnostmi jako byli Ovidius nebo Homér. Do moderního věku se nekromantie dochovala ve spiritismu. Jaké informace nekromantie přinášela? To je jednoduché. Záleželo na tom, jak moc „“výřečného ducha“ se podařilo vyvolat.

Oblíbená chiromantie

Zdaleka nejoblíbenějším zakázaným uměním je chiromantie – věštění z ruky. Jedná se o jednu z nejstarších věšteckých technik. Historikové odhadují, že lidé „četli z ruky“ již v době před pěti tisíci lety.

V Evropě se chiromantie těšila oblibě už ve dvanáctém století. Poté ustoupila ze scény, aby se s novou silou vrátila ve století devatenáctém. Sledovaly se čára života, linie hlavy, linie srdce, čára osudu i čára štěstí. Co si myslí o čtení z ruky současná věda?

Inu, ta uznává v souvislosti s liniemi na prstech a dlaních pouze jedinou nauku – daktyloskopii. Průběh těchto linií je pro každého z nás charakteristický a jedinečný. Využívá toho kriminalistika při identifikaci osob.

Pouhý otisk prstu tak může vyšetřovateli prozradit mnohem více, než nekromantie a chiromantie dohromady, co říkáte?!