Zámek Březolupy najdeme ve Zlínském kraji v okrese Uherské Hradiště. První zmínka o zdejší vsi pochází z padělané listiny z roku 1261, avšak existence vsi v té době je již zřejmě reálná. Část vsi daroval Smil ze Střílek vizovickému cisterciáckému klášteru.
Další části vsi vlastnili drobní vladykové. Mezi lety 1362 a 1382 byl majitelem panství a velice pravděpodobně tedy i tvrze Vítek z Březolup. Později se zde majitelé poměrně často střídali.
Krutý zámecký pán
Březolupský zámek má zajímavou pověst. Na jednom ze schodů se prý objevuje černá stopa a na zdi hned vedle otisk černé dlaně s drápy. Oba tyto strašidelné jevy jsou údajně památkou na ďábla, jenž měl ze zámku odnést krutého zámeckého pána.
Ten prý jednoho dne přistihl v lese malého chlapce, jak trhá jahody – a ve vzteku jej nechal hodit do hluboké studny bez vody, kde hocha čekala jistá smrt.
Nestačil mu však chlapcův nešťastný osud a nakázal za dítětem vhodit rovněž i jeho matku, jež se svého syna ze všech sil zastávala. Žena ale nemilosrdného zámeckého pána ještě před svou smrtí proklela…
Ďábelská legenda
V tu chvíli se ozvala veliká rána, až se celý zámek otřásl. Pak se náhle zjevil ďábel a šlechtice odvlekl s sebou. Když byly jeho černé, ďábelské otisky později seškrábány, objevily se zde prý vždy znovu a znovu.
Tato znamení se objevovala i později, a to údajně pro výstrahu vrchnosti… od té doby na zámku mělo i strašit. Tyto děsivé paranormální aktivity ustaly, až když byla na zámku zřízena kaple. Tajemné otisky na schodech a na zdi se však občas objevovaly i nadále…
Působení negativní energie?
Je jisté, že pověst je přikrášlena a potrestání zlého šlechtice samotným ďáblem je zejména přáním poddaných. Avšak co když se šlechtici za jeho krutost někdo skutečně pomstil – a lidé si celou událost dodatečně pouze jen přikrášlili?
Původní hrad měl pak také svoji mučírnu – a i když byl později přestavěn na zámek, sklepení se prý dochovalo dodnes. Přitahuje snad až do dnešních dnů negativní energii?
Někteří místní obyvatelé zde prý mívají velmi nepříjemné pocity, jako kdyby je někdo neviditelný neustále sledoval. Jedná se pouze o bujnou fantazii lidí – nebo snad skutečně i o něco víc?
