Zvykli jsme si, že vše dokážeme vyjádřit slovy. Přesto však z lidské komunikace nemizí ani gesta a různé rituály. Pátrání po záhadách jejich původu je zároveň i cestou do vzdálené minulosti.

Proč si podáváme při pozdravu ruce, proč vojáci zdraví svým specifickým způsobem? Na vaše otázky máme konkrétní odpovědi…

Mezi starobylá gesta můžeme považovat například pozdravy, ať už mezi civilisty, nebo i vojáky. Gesty můžeme vyjádřit i pochvalu, otázku nebo obecnou nejasnost. Plýtvat slovy nemusíme ani na odmítnutí a výhružku.

Přípitek a salutování

Mezi oblíbené společenské gesto patří dozajista přípitek. Je obvykle doprovázený „ťuknutím“ skleniček o sebe. Toto společenské gesto, konkrétně jeho doprovodný zvukový projev, má kořeny v daleké minulosti.

Tehdy totiž bylo nutné, aby poháry o sebe „cinkly“ s takovou silou, až se obsah obou pohárů trochu promíchal (například víno z jednoho poháru se přelilo i do druhého).

Pokud by byl v jednom z pohárů i jed, nutně by si svůj poslední kalich hořkosti vypil i travič… A tak se ťukalo, ba třískalo. Kdo neťukal, byl okamžitě v podezření.

Bezpečnostní kořeny mělo i jiné rozšířené gesto. Jedná se o typické salutování v armádě. Jak vzniklo? Pravděpodobně se jedná o pozůstatek ze středověku, kdy se rytíři chránili pancířem. Ten zahrnoval i přilbu s hledím.

Když se chtěli pozdravit dva rytíři, museli si nejprve odkrýt-zvednout hledí. Teprve pak bylo jasné, o koho se jedná.

Od pozdravu k úloze palce

Podání a stisk ruky je pozdrav, který je i součástí moderní etikety. Jak ovšem vznikl? Kořeny hledejme opět v dobách, kdy jsme v rukou místo mobilních telefonů třímali mnohem častěji různé zbraně.

Podání ruky tak znamenalo, že žádné zbraně v rukou nemáme a nemůžeme tak druhého ohrozit.

Na závěr ještě obligátní gesto, v jehož středobodu je palec, a to palec mířící nahoru i palec mířící dolů. Historie tohoto gesta sahá až do časů antiky, konkrétně pak gladiátorských zápasů.

Palce dolů znamenal u obecenstva takových zápasů, že poražený v souboji nemůže počítat s milostí a měl by být vítězem usmrcen. Palec nahoru byl milostí pro poraženého. Palec zde doslova znamenal meč. Buď měl být schován, nebo naopak vytažen, aby dokonal smrtící dílo.