Zazdívání zaživa mělo v dávných dobách v postatě dva důvody – trestání nebo obětování. Nejčastějším místem zazdívání byly hrady, jejichž mohutné stěny a hluboké sklepy k tomu dávaly nejlepší příležitost.
Kromě trestní exekuce existoval jako pozůstatek z dob pohanských i rituál zazdívání nevinných obětí, které měly zaručit ochranu a nedobytnost hradu.
Příkladem obojího může být hrad Svojanov, původně zvaný Fürstenberg, založený Přemyslem Otakarem II. k ochraně zdejšího území a obchodní stezky. Po jeho smrti hrad střídal majitele a dočkal se celé řady úprav a přestaveb. Hrad stojí u městyse Svojanov v okrese Svitavy.
Základy tzv. nového domu na hradě tvoří staré gotické sklepy z části klenuté, z části vytesané ve skále. V nejzazším sklepě byla nalezena kostra člověka, přikovaného v sedu za ruce a nohy k prknu.
Tehdejší majitel baron Štillfried skutečně v tzv.“Hrobovém výklenku obra“ objevil kostru nadprůměrně velikého muže, který se prý dal zazdít za živa, aby hrad ochránil a stal se nedobytným.
K nálezu mohlo dojít i v souvislosti s mánií barona s hledáním truhly se zlatem. Přitom byly prohledány prostory hradu i pobourány i některé části opevnění.
Také ve štítě nového domu byla při opravě v r. 1842 nalezena v malém výklenku pod okny lidská kostra. Silná zeď štítu měla stejně jako brána chránit vnitřní hrad. Proto byla zřejmě ta lidská oběť za to, aby zeď odolala útokům nepřítel, ohni i jiným živlům.
Ale asi těžko uvěřit, že by šlo vždy o dobrovolnou oběť, spíše naopak. Ostatně se to dělo při stavbě každého hradu až do 15. století, kdy byla tato praxe císařským dekretem zakázaná.
Svojanov má ovšem i případ zazdění zaživa za trest. Stalo se to manželce tehdejšího majitele Hertvíka Žehušického, paní Kateřině Rabenhauptové z Lichtenburka. Než se vdala za Hertvíka, scházela se s kovářem z hradu.
Ale v tajných schůzkách pokračovala i po svatbě. To se po nějakém čase neutajilo a manžel ji za nevěru nechal zaživa zazdít do hradeb hradu. V roce 1805 se skutečně při prorážení nové brány na horní nádvoří našla zazděná ženská kostra.
Středověk byl skutečně krutý. Ale na druhé straně by v naší době při podobném provinění asi žádné sklepy a hradby nestačily.
