Tunel v americkém Richmondu, který se po rekonstrukci zřítil a usmrtil mnoho dělníků, obestírá řada tajemných příběhů, v nichž se vypráví o duších obětí neštěstí. Zůstávají však ve stínu strachu, který rozsévá richmondský upír.

Ten prý přišel hodovat na tělech zemřelých. Přivábil ho pach krve?  

Železniční tunel, který se táhne 1,2 kilometru pod částí amerického městečka Richmond ve Virginii, byl vybudován v roce 1873. Už po necelých 30 letech ho však úřady z bezpečnostních důvodů nechaly zavřít.

Během konstrukce totiž zahynulo deset dělníků a navíc hrozily sesuvy půdy, které by mohly tunel zasypat. Jenže jak se Richmond rozrůstal, s počtem obyvatel stoupala i nutnost tunel obnovit. Ve 20. letech přichází plán tunel vyčistit, zabezpečit a otevřít.

Jenže během tragického odpoledne 2. října 1925, kdy v tunelu pracuje 200 mužů, kteří stojí na plošinách vagonů tažených parní lokomotivou a opravují strop, se tunel zhroutí.

Muži zůstanou pohřbeni pod sutinami a někteří utrpí také těžké popáleniny po explozi parního kotle. Zavaleni kamením umírají pomalu a v bolestech. Záchranné práce navíc přinesou jen další sesuvy.

Je proto rozhodnuto, že tunel bude zasypán a jeho vchody zabetonovány. Možná za to může i strach. Hned po nehodě se totiž začíná mluvit o tajemných jevech. Zůstaly duše obětí, které se nedočkaly řádného pohřbu, uvězněny v zasypaném tunelu?

Upír dorazil okamžitě

Ze všech dělníků se z tunelu podaří dostat jen dvěma. Jeden z nich však utrpěl natolik vážné popáleniny, že jim později podlehl. Těla mrtvých dělníků jsou v hrozném stavu a jen jedno z nich se nakonec podaří vyprostit.

Tím je tělo inženýra Thomase Josepha Masona, které bylo od popálenin celé zčernalé a v hrudníku mělo vraženou páku. Ovšem to není jediný děsivý výjev, kterému musí záchranáři přihlížet.

Údajně ihned po jejich příjezdu na místo neštěstí záchranáři spatří podivné monstrum s dlouhými krvavými tesáky a tmavou kůži, která jako by mu plandala na těle.

Vzhledem k tomu, že tvor, který jinak vypadá jako člověk, hoduje na tělech mrtvých dělníků, dospějí muži k názoru, že jde o upíra.

Toho pak záchranáři pronásledují až na nedaleký hřbitov, kde prý zmizí v hrobce jistého W. W. Poola, jenž zemřel v roce 1922. Hrobka je následně uzamčena a opatřena visacími zámky, ale legenda o upíru z Richmondu přetrvává.

Probudila ho krví nasáklá půda z nedalekého neštěstí? Nebo snad měl s tragédií společného trochu víc?

Hlasy volají o pomoc

Z údajného svědectví záchranářů se v průběhu let stala místní městská legenda a i nadále se šíří zprávy o tom, že byl kolem Richmondu upír spatřen znovu. Co ale skutečně záchranáři viděli?

„Spekuluje se, že příběh richmondského upíra má své kořeny v hrozivém vzhledu pracovníka, který byl při katastrofě těžce popálen vybuchujícím kotlem, a poté se z tunelu vypotácel se zlámanými zuby a visícími kusy spálené kůže.

Působil tak dojmem příšerného nepřirozeného monstra,“ nabízí možné vysvětlení americký publicista Brent Swancer. Jenže mezi místními existuje mnoho těch, kteří tvrdí, že upír byl skutečný. A nejen to.

V zasypaném tunelu prý přebývají také duše mrtvých dělníků. V jeho blízkosti je prý možné slyšet celou řadu zvuků, například hlasy volající: „Dostaňte mě ven!“ nebo zvuk kopání, a dokonce i pištění a skřípání kol lokomotivy. Jaké může být vysvětlení pro tyto jevy?