Při explozi raketoplánu Challenger, kterou v živém vysílání, které sledují miliony Američanů, umírá všech sedm členů posádky. Tragédie vede k pozastavení vesmírného programu. Podle některých konspiračních teorií však bylo vše součástí plánu.

Raketoplán Challenger za sebou měl už devět úspěšných misí a během tří let svého provozu plnil svou funkci zcela spolehlivě. Byl tažným koněm celé NASA a agentura na něj naprosto spoléhala.

Desátá mise, jejímž hlavním cílem bylo vynesení telekomunikační družice a provedení několika experimentů ve stavu beztíže, ovšem přinese neskutečný šok. Nejen pro NASA, ale pro všechny, kteří start raketoplánu napjatě sledují.

Start Challengeru totiž zaznamenávají televizní kamery a vše je živě vysíláno v televizi. Naprostou zkázu a zděšení tak v přímém přenosu sledují miliony Američanů. Zpočátku nic nenasvědčuje tomu, že by bylo cokoliv v nepořádku.

Ještě tři vteřiny před havárií velitel mise z kabiny hlásí: „Všechno v pořádku, jedeme na plný plyn!“ Záhy se ale ozve výkřik a kolem raketoplánu se objeví dým. „Zřejmě došlo k vážnému selhání,“ informuje nervózně oficiální hlasatel Steve Nesbitt.

Poté, 73 vteřin po startu, raketoplán zachvátí plameny doprovázené výbuchy. Trosky Challengeru se řítí k zemi. „Nemáme žádné spojení,“ hlesne tiše komentátor. Co explozi Challengeru mohlo způsobit, když se vše zdálo naprosto v pořádku?

Zradila izolace?

Havárie, při níž zahynulo všech sedm členů posádky, je některými zdroji titulována jako jedna z nejdramatičtějších událostí 20. století.

Zasáhla pochopitelně hlavně obyvatele USA. Podle průzkumů o zkáze Challengeru vědělo do hodiny po havárii 85 procent Američanů. O ničem jiném se nemluvilo. Také proto je následné vyšetřování pod bedlivým dozorem všech dotčených.

Nakonec experti dojdou k závěru, že za vším stála závada těsnění, vinou které došlo k požáru a následnému výbuchu. Jenže k celé tragédii zřejmě přispěl i lidský faktor. Na mysu Canaveral se 28. ledna 1986 sejdou davy diváků a zástupci médií.

Toho dne panuje mrazivé počasí s teplotami čtyři stupně pod nulou. Mnozí experti varují, že mráz může snížit funkčnost těsnění, a dožadují se odložení startu. Jenže šéfové NASA o tom nechtějí moc slyšet.

Start byl totiž odložen už několikrát a nikdo nemá zájem odkládat ho znovu. Byl právě tlak na dodržení termínu tím smrtícím faktorem?

Ústup vesmírných misí

Po nějakém čase stejně jako v případě dalších významných událostí začnou na povrch vyvěrat podivné hypotézy a konspirační teorie. O Challengeru se v jistých kruzích proslýchá, že havárie byla od začátku plánovaná.

Měla prý sloužit k pozastavení vesmírných misí. Vysocí představitelé se tehdy obávali, že by časté mise snad mohly objevit život ve vesmíru, na který lidstvo nebylo připraveno. Takový objev by pochopitelně vyvolal mnoho paniky, po níž nikdo zrovna neprahne.

Jiní jsou toho názoru, že nehoda byla využita k vyšším politickým cílům. A další zase tvrdí, že tragédie měla zastavit vesmírný program hlavně z finančních důvodů. Vesmír už byl dobyt a Američané jasně prokázali, že mají navrch.

Do NASA a jejího vesmírného programu přesto stále teče nevídaný objem peněz ze státního rozpočtu. Havárie tak mohla být jednou z možností, jak mise utnout a nenarazit přitom na rozhořčení občanů, kteří letům do kosmu velice fandí.

Byl by ale někdo schopný za tímto cílem obětovat životy sedmi astronautů? I na tuto otázku mají konspirační teoretici odpověď…

Jsou živí a daří se jim

Ve skutečnosti prý k žádné tragédii nedošlo. Havárie byla fingovaná, nikdo při ní nezemřel a sedmero astronautů žije spokojeně dodnes. Dokázal by někdo zinscenovat tak bravurní podvrh a lhát celému národu před televizními kamerami v živém přenosu?

Takové tvrzení na první pohled vypadá přinejmenším silně přitažené za vlasy. Jenže o 30 let později se začnou vynořovat důkazy, že pro teorii budící dojem naprostého nesmyslu existují zajímavé podpůrné argumenty.

Většinu astronautů z Challengeru, kteří měli při nehodě zahynout, se údajně podařilo najít.

Prokazatelně existují lidé, kteří mají stejná jména jako členové posádky Challengeru, vzhledem jsou jim neobyčejně podobní a často se také pohybují na stejném profesním poli. Je to jen náhoda?