Sedmnáctiletá Jane Addams jednoho zářijového dne odchází do školy. Ujde jen několik kroků, než se otočí a vrátí se zpět pro peníze. Jenže když znovu vstoupí do domu svých rodičů, zjistí, že mezitím uplynulo 8 let a ona sama byla prohlášena za mrtvou! Vstoupila snad do nějaké časoprostorové trhliny?
Je 18. září 1954. Školní den jako kterýkoliv jiný. Tehdy sedmnáctiletá Jane Addams z městečka Fayetteville v americkém státě Severní Karolína brzy ráno vstává, aby stihla svou každodenní rutinu.
Na svačinu si připraví sýrový sendvič a čerstvé jablko, vše pečlivě uloží do školní tašky, kterou si přehodí přes rameno, vklouzne do bot, rozloučí se s rodinou a vydá se do školy. To je však naposledy, co je mladičká Jane spatřena.
Když se večer nevrátí domů a její přátelé nemají ani tušení, kde by mohla být, obrátí se rodiče na policii. Místní šerif okamžitě rozjíždí pátrání, během něhož zjistí, že se Jane v den svého zmizení ani nedostavila do školy.
Navíc není nikdo, kdo by ji ten den spatřil. Musela tedy zmizet krátce poté, co opustila dům. A nenechala po sobě žádnou stopu, natož očitého svědka. O několik let později se rodina smiřuje s tím, že Jane už nikdy neuvidí. Jenže se stane něco, co nikdo nečekal…
Nikdo nevěří vlastním očím
Léta plynou dál a rodina zmizelé Jane je už smířena s bolestnou ztrátou. Z domu, který jim milovanou dceru připomínal, se už dávno odstěhovali a začali nový život. Jejich někdejší sousedé však ve svém domě zůstávají.
A jsou to právě oni, kdo osm let po zmizení Jane, přesněji 5. listopadu 1962, s údivem vyhlížejí z okna. K vedlejšímu domu vidí přicházet ztracenou dívku. A nejen oni odmítají uvěřit vlastním očím.
Když se Jane pokusí vstoupit do domu, najde v něm úplně cizí rodinu, rodinu Tindallových. Ti ke zmatené dívce přivolají policii.
Jane strážníkům překotně vypráví, co se stalo, a oni se jí pro změnu snaží vysvětlit, že byla osm let pohřešovaná, mezitím byla prohlášena za mrtvou a její rodina se přestěhovala. Kde vlastně byla celých osm let?
Byla pryč jen pár minut!
Jane zprvu tvrzení policistů nedokáže pochopit, je zmatená a nerozumí tomu, proč by měla být pohřešovaná, či dokonce pohřbená na místním hřbitově. Podle svých slov totiž byla pryč jen malý okamžik!
Jane tvrdí, že jen chvíli poté, co z domu odešla, se vrátila zpět, aby si vzala ještě nějaké peníze. Dveře přitom otevřeli úplně cizí lidé. Je možné, že se přece jen stala obětí únosu a po traumatickém zážitku trpí ztrátou paměti?
Taková verze vyšetřovatele jistě napadne. Jenže celou situaci komplikuje bizarní fakt, že dívka má na sobě přesně totéž oblečení, které podle popisu její matky měla i v den svého zmizení.
Ve školní tašce má navíc stále uložený a časem netknutý sýrový sendvič a jablko, které si ráno před odchodem z domu sama připravila. Jak je to jen možné? Že by se kdosi pokusil vrátit dívku přesně tak, jak se jí před lety zmocnil? Proč by to ale dělal?
Nebo snad samotnou Jane život na útěku omrzel? To by ale jistě přišla s nějakou uvěřitelnější historkou.
Jane mluví pravdu!
Nejen na oblečení či svačině dívky nejsou patrné žádné známky času. Samotná Jane od svého zmizení také nezestárla ani o den. Vypadá přesně tak, jak před osmi lety odešla. Dívka následně podstoupí celou řadu lékařských vyšetření včetně sezení u psychologa.
Ačkoliv by Jane mělo být už 25 let, stav jejích kostí a lebečních švů podle lékařů odpovídá spíš sedmnáctileté dívce. Ať už oněch 8 let strávila kdekoliv, zdá se, že jí nikdo neublížil.
Podle psychologa nevykazuje žádné známky traumatu a gynekologické vyšetření doktora E. B. Evanse odhalí dosud neporušenou panenskou blánu. Psychiatr J. K. Bryanse se mladé Jane neúspěšně pokoušel oživit paměť.
Poté jen konstatoval, že „dívka rozhodně nikde onu objektivně dlouhou dobu nežila, (…) na ta léta nemá žádné vzpomínky.“ Kde a s kým strávila oněch 8 let? A proč si na nic nepamatuje?
