Na nádraží se shromažďují davy lidí, mezi nimiž je jeden, který trochu vyčnívá. Karel Šebek, český surrealistický básník a výtvarník, se údajně vrací z Prahy do Dobřan, kde by se měl nahlásit na léčebné klinice. Poté, co však nastoupí do vlaku, už ho nikdy nikdo nespatří.

Český básník a výtvarník Karel Šebek (1941–1995) je přes dvacet let nezvěstný. Jeho život je stejně tajemný jako on sám. Narodil se v roce 1941 a své dětství prožívá v obci Jilemnice, odkud pochází i jeho strýc, spisovatel Jaroslav Havlíček (1896–1943).

Po ukončení studií nastupuje jako sanitář do Psychiatrické léčebny v Dobřanech u Plzně. Toto prostředí se mu stává osudným. Dlouhá léta na sobě zkouší účinky různých drog a jeho psychický stav se pomalu zhoršuje. V roce 1995 pak odchází do Prahy.

Jeho agresivní chování však zanechává stopy na každém, koho navštíví. Poslední osoba, která ho viděla, tvrdí, že se Karel vracel do Dobřan na kliniku. Jakmile však Šebek nastoupí do vlaku, už ho nikdy nikdo nespatří. Kam a proč zmizel?

Ošetřovatel, nebo pacient?

O Karlu Šebkovi kolují zvěsti, že se v roce 1941 už prokletý narodil. Své dětství tráví v malém městě Jilemnice, odkud pocházel i jeho strýc, známý spisovatel Jaroslav Havlíček. Poté, co Šebek dokončí školu, se vydává na dráhu záchranáře.

Absolvuje sanitářský kurz a nastupuje v Psychiatrické léčebně v Dobřanech u Plzně. Prostředí, ve kterém se nyní pohybuje, však není pro jeho psychický stav nejlepší.

Netrvá dlouho a básník na sobě začne testovat účinky různých drog, což způsobuje neobvyklé výkyvy v jeho chování. Podle svědectví několika zaměstnanců kliniky se Karel dokonce snažil několika pacientům pomoci utéct. Šebek tak přichází o své místo ošetřovatele a ze dne na den se stává pacientem.

Ztracená duše umělce

Následují dlouhé roky, ve kterých se pravidelně pokouší o sebevraždu. Po nevydařeném pádu ze čtvrtého patra budovy v Lublaňské ulici v Praze, kdy přistane na starém trabantu, se začíná spekulovat o tom, že je umělec nesmrtelný.

Šebek totiž zůstává naživu a má pouze lehká zranění. Stále se však nevzdává. Jeho další sebevražedná mise dostává úplně jiný rozměr. Tentokrát kráčí po trati proti lokomotivě, se kterou se srazí a na několik minut se ocitne v klinické smrti.

I v tomto případě však vyvázne bez úhony. I přes svůj divoký život se mu podaří nashromáždit mnoho svých kreseb, koláží a básní. Lidé jeho díla milují. Vše ale změní rok 1995, kdy záhadně zmizí. Našel snad konečně způsob, jak prolomit kletbu a dostat se ze světa živých?

Poslední jízda

„Kam jedeš, Karle?“ ptá se kolemjdoucí na vlakovém nádraží v Praze. Šebek se otočí a rázem poznává svého kamaráda. Umělec byl nedávno propuštěn z nemocnice, kde se léčí, a míří za svými přáteli v Praze.

Karel chvíli váhá, a pak odpoví, že se vrací na kliniku do Dobřan. Avšak poté, co nastoupí do vlaku, odjíždí nadobro. Od té doby ho už nikdo nikdy neviděl. Co se v dubnu roku 1995 skutečně stalo?

Dokázal snad Šebek přijít na způsob, jak konečně ukončit svůj život? Pokud ano, kam pak zmizelo jeho tělo? Spekuluje se také, že je stále mezi živými. Podle jednoho svědectví byl viděn v italských Benátkách v roce 1998. Je stále tam někde venku?

Kam se poděla Agatha Christie?

Proslulá autorka detektivních příběhů, Agatha Christie (1890–1976), přinášela světu bohatou zásobu záhadných románů. Málokdo však ví, že i sama spisovatelka byla aktérkou tajemné události.

Dne 3. prosince 1926 odešla ze svého domu a na jedenáct dní zmizela ze světa. Druhý den byl objeven automobil, který měl stále rozsvícená světla a v kufru se nacházel autorčin kufr i kabát. Agatha tam však nebyla.

Po svém návratu Christie tvrdí, že není schopna vysvětlit, kde byla posledních několik dní. Podle mnohých došlo k výpadku paměti, nebo se jednalo o reklamní trik. Jsou ale i tací, kteří věří, že Agatha prošla časovou smyčkou.