Ve vodách kolem Havajských ostrovů se vyskytuje několik druhů žraloků a pro každý z nich mají Havajci vlastní pojmenování. Pak je tu také jméno, které tak nějak přebývá a vědcům se nedaří identifikovat, jaký druh může označovat.
Jedna z teorií tvrdí, že jde o pravěkého megalodona, který se čas od času u tamních břehů objeví!
Říká se mu Niuhi a pověsti o něm si domorodí obyvatelé Havaje předávají již nejméně 300 let. Je prý podobný bílému žraloku, ale je mnohem větší, jeho délka se odhaduje na 12 až 30 metrů, zatímco největší známý bílý žralok měří jen šest metrů.
Živí se kalmary, velkými rybami a nezřídka zaútočí i na člověka. Při jeho lovu se dokonce běžně používá lidské maso!
Niuhi žije ve velkých hlubinách, během barvitých rituálů ho ale domorodci dokážou přivábit na mělčinu pomocí lidského masa a speciálních řehtaček z kokosových skořápek ponořených do vody.
Pokud se žralok objeví, sype se do vody rostlinný prášek, který ho má uspat. Jsou staré legendy a rituály svědectvím o výskytu gigantického lidožravého žraloka v Tichém oceánu?
Přichází z hlubin
Kryptozoologové považují za klíčovou zmínku, že Niuhi ke břehům Havaje přichází z velkých hlubin a že na rozdíl od žraloka bílého má tento planoucí, svítivé oči.
Svítící oči, případně jiné části těla, jsou totiž pro mnohé hlubinné ryby charakteristickou vlastností. To ale před stovkami let ještě nebylo známo! Dokládá tento detail pravdivost domorodých legend?
To by ovšem znamenalo, že v Pacifiku existuje ohromný lidožravý žralok, které ještě nebyl vědou oficiálně popsán!
Ve snaze v Niuhi identifikovat již známý druh žraloka, se někteří badatelé začínají zabývat myšlenkou, že by snad mohlo jít o přežívající exemplář hrůzostrašného megalodona!
Spolknul by celou loď!
Pravěký žralok dosahující délky 20 až 30 metrů, prokazatelně žil ještě před 2,6 milionu let. Celkem početná skupina kryptozoologů však věří, že v jen málo probádaných hlubinách oceánu možná stále přežívá dodnes.
O nejrůznější důkazy a očitá svědectví podporující tuto myšlenku, rozhodně není nouze. Se svým traumatickém zážitkem na moři se svěřuje například americký herec Gary Cooper (1901–1961).
Ten v roce 1945 rybaří v mexickém zálivu, když se najednou s vody vynoří obrovská tlama žraloka, která by s přehledem mohla spolknout celou jejich loď! „Nejdřív jsem si myslel, že je to nějaký vír, protože nejdřív se začala voda točit a mizela ve středu.
Ale pak se zvedly okraje toho víru a byly plné dvaceticentimetrových zubů, a těch bylo aspoň 300,“ vzpomíná Cooper. „Vrátili jsme se zpátky na břeh a týden jsem nedělal nic jinýho, než chlastal,“ přiznává herec. „Ale nechutnalo mi to.
Jestli existuje peklo, tak jsem ho právě viděl.“ Cooperovo svědectví je potvrzeno i jeho kolegy. Mohl být žralok, který jej tak vyděsil, přežívajícím megalodonem?
