Kanadskou divočinou se rozléhá řev, při němž tuhne v žilách krev. „Slyšel jsem ve volné přírodě mnoho různých zvířat, ale nic podobného,“ svěří se jeden turista. V roce 2019 se u Velkých jezer údajně usídlí neznámé monstrum.

Místní se obávají, že by mohlo jít o legendami opředeného wendiga. Útočit má totiž především na lidi!

Mladá indiánka z kmene Algonkinů se hustým, těžko prostupným lesem blíží ke kamenité mýtině. Už cestou má zlé tušení, že na ni nečeká nic pěkného. Bohužel se neplete. Na palouku totiž narazí na ohlodané lidské ostatky.

Patří jednomu členu kmene, který se nedávno záhadně ztratil z nedaleké osady. „Na začátku 20. století začalo u Velkých jezer docházet k nevysvětlitelnému mizení domorodých Algonkinů,“ uvádí záhadoložka Jaclyn Anglis.

Podle indiánů ho má na svědomí nejtemnější zrůda Severní Ameriky. Má jít o wendiga, jehož jméno můžeme přeložit jako „zlý duch požírající lidstvo“. Začal kousek od kanadsko-amerických hranic opět uspokojovat své krvelačné choutky?

Hrnec lidského tuku

Policistům v čele s inspektorem Severem Gagnonem se dělá mdlo. Na jaře 1879 učiní děsivý nález. V malém táboře v kanadské provincii Alberta najdou poházené lidské kosti.

„Některé byly vysáté, jako kdyby je někdo otevřel a odsál z nich dřeň,“ popisuje publicistka Šárka Blahoňovská. V tábořišti navíc najdou i hrnec plný lidského tuku.

Jak policie následně zjistí, místní lovec Swift Runner (†1879) zde zmasakroval a snědl vlastní rodinu. Hájí se přitom velmi neobvykle. Podle vlastních slov ho neznámá síla proměnila ve wendiga a přinutila ke kanibalismu. Soud to příliš nezajímá a ještě téhož roku nechá Swift Runnera popravit.

Vlkodlak s býčí hlavou

Na zemi je možné zahlédnout desítky krvavých stop. Podle členů indiánského kmene Algonkinů patří wendigovi. „Je to obří stvoření, vysoké jako strom, s tlamou bez rtů a ostrými tesáky místo zubů,“ popisují ho.

Kůži má mít zažloutlou a z těla mu prý vystupují kosti. Na první pohled prý nejvíce připomíná vlkodlaka, hlavu má ale býčí, navíc opatřenou jeleními parohy.

Aby toho nebylo málo, je prý wendigo nadaný řadou nadpřirozených schopností, zejména neuvěřitelnou rychlostí a nebývalou silou. Na začátku 20. století má pak stát za zmizením řady Algonkinů.

Kouzlo šamanů?

„V průběhu života se mi podařilo přemoci 14 wendigů,“ tvrdí šaman Jack Fiddler (asi 1839–1907). Ten je v roce 1907 přivolán k případu, kdy se podle příbuzných začne jeden z členů rodiny měnit v bájnou nestvůru.

Když Fiddler neuspěje se svými zaříkávadly, muže chladnokrevně zabije. Putuje proto za mříže, kde spáchá sebevraždu. Než tak učiní, uvede počet wendigů, které měl zneškodnit.

„Některé z nich na nás poslali šamani nepřátelských kmenů,“ dodá. Podle něj totiž wendigové nejsou monstry ze zvířecí říše, ale skrývají se za nimi lidé, které v krvelačné bestie proměnil nějaký medicinman.

Po Fiddlerově smrti se po nich na více než sto let slehne zem. Před čtyřmi lety se ovšem u Velkých jezer měli wendigové znovu objevit. Stát za tím má dosud neznámý indiánský šaman…

Zničí ho jen oheň

Severní Ameriku má kromě wendiga obývat ještě jedna nestvůra, živící se lidským masem. Jmenuje se wechuge a údajně je na ni možné narazit v severozápadním cípu Kanady. Opět má jít o velmi silnou a neskutečně rychlou bytost.

Často je popisována jako napůl člověk a napůl zvíře. Stvořená má být ovšem z ledu. S tím také souvisí to, jak je možné ji zabít. „Podle lidových vyprávění je třeba wechugeho spoutat a upálit na hranici,“ popisuje kanadský profesor Robin Ridington (*1939).

Monstrum přitom hned tak nezemře. V plamenech je ho údajně třeba držet celou noc.