Britského spisovatele Arthura Conana Doyla (1859-1955) proslavila nejen postava detektiva Sherlocka Holmese, ale i román Ztracený svět. Slavný autor v této knize oživil dinosaury a další prehistorická zvířata.

Odměnou mu mohl být i fakt, že o nějaký ten rok později sám údajně jednoho takového tvora zahlédl. Jak se vše seběhlo?

Středozemní moře bylo kolébkou, kde se rodila evropská civilizace. Není tak divu, že již od starověku jsou zaznamenána setkání lidí s tajemnými obyvateli jeho vod.

O tom, že se námořníci a rybáři se ve Středozemním moři potkávají s podivnými tvory, se zmiňuje již přírodovědec Aristoteles ve čtvrtém století před naším letopočtem.

Tyto zprávy potvrzuje o dvě stě let později i cestovatel Pausanias. Staří Řekové si dokonce na středomořské příšery vytvořili vlastní klasifikaci a dělili je do dvou skupin.

V první byla monstra připomínající velké černé klády plovoucí na hladině, ve druhé pak podivná stvoření červené barvy disponující řadou ploutví.

Svědectví moderního věku

Záhadná monstra jsou však hlášena i v dalších stoletích včetně moderního věku.

Mezi věrohodná svědectví patří například hlášení, které ze Středozemního moře odeslala posádka britské královské jachty Osbourne v roce 1877. V této zprávě se psalo o desítky metrů dlouhé plovoucí stonožce.

V roce 1912 se parník Queen Eleanor potkává s monstrem připomínajícím zase obrovského strakatého úhoře.

V roce 1916, v časech první světové války, řecký parník při plavbě Egeidou narazí na „něco“, co evokovalo periskop ponorky.

Brzy se však onen „periskop“ začal vzdalovat z dohledu – a to takovou rychlostí, které nebyl žádný podmořský člun té doby schopen dosáhnout.

Očitými svědky jsou i manželé Doylovi

V roce 1928 podnikli plavbu po Středomoří i spisovatel Arthur Conan Doyle s manželkou. Právě se kochali pohledem na ruiny řeckého chrámu na mysu Sunion, nejjižnějším výběžku poloostrova Attika, přibližně sedmdesát kilometrů od Athén.

Náhle se však objevil obrovský tvor plavající souběžně s jejich lodí. Měl prý dlouhý krk a velké ploutve. Manželé Doylovi tehdy tvrdili, že to byl nepochybně mladý plesiosaurus.

Jediný problém byl a je, že plesiosauři vyhynuli již v období před šedesáti pěti miliony let. Svědectví spisovatele mělo patřičnou váhu, protože se v prehistorické fauně dobře vyznal.

Potřeboval tyto znalosti již v roce 1912, kdy dokončoval svůj román Ztracený svět, zasazený do kulis Amazonie.  Zdá se však, že někde v hlubinách Středozemního moře se takový ztracený svět rovněž ukrývá!