Zaklíněná kontejnerová loď v Suezském průplavu byla uvolněna a svět sčítá ekonomické škody způsobené krátkodobou blokací této životně důležité spojovací tepny mezi Středozemním a Rudým mořem.
Existuje však ještě jeden Suez, který lodní dopravní zácpu nijak nepocítil. Jen pár metrů pod hladinou zde totiž funguje migrační trasa, na kterou nemají vlády ani nadnárodní korporace ty správné „páky“.
Dálnice pod hladinou
Ferdinand Marie Vicomt de Lesseps, stavitel Suezského průplavu, byl poháněn tvůrčím zápalem a touhou spojovat moře a oceány. Svým dílem však usnadnil i pronikání živočišných druhů z Rudého do Středozemního moře.
V současnosti je ve Středozemním moři mnoho set nových živočišných druhů – z toho asi polovina pochází právě z ekosystému Rudého moře.
Dálnice života pod hladinou Suezského průplavu má dokonce svoje vlastní označení: Lessepsiánská migrace. Z Rudého do Středozemního moře se šíří ryby, korýši, mlži, ježovky, řasy i parazitické buchanky. Některé druhy invazivních ryb jsou navíc jedovaté a člověku nebezpečné.
Příkladem je známý perutýn. Na první pohled krásná a dekorativní ryba, která je však dravcem narušujícím již tak křehkou rovnováhu středomořské fauny.
Bariéry již dávno padly
Suezský kanál byl otevřen v roce 1869. Téměř sto let celkem účinně blokovala větší pronikání flóry a fauny mezi oběma moři slaná jezera, která jsou součástí Suezského kanálu.
Se změnami salinity v těchto jezerech a se stavbou Asuánské přehrady na Nilu v roce 1960 padly přírodní bariéry pro transport druhů pod hladinou Suezu. Lessepsiánští migranti ovládli Suez!
