Exorcismus je vděčné téma pro filmové zpracování. Jenže realita má do filmů daleko.
Již na začátku 20. století se nejprve na jevištích a posléze i na filmových plátnech objevuje hra Dybuk od S. Anského (1863–1920), které drsně líčí židovský exorcismus nad dívkou posednutou zlým duchem.
Na filmovém plátně pak přichází v roce 1973 Vymítač ďábla natočený Williamem Friedkinem (*1935), který dostává do širšího povědomí diváků praxi katolického exorcismu.
V posledních letech se pak s filmy s exorcismem roztrhl pytel. Skuteční exorcisté to ovšem neradi vidí.
„Filmy překrucují lidem představu o tom, jak exorcismus doopravdy vypadá, a pokaždé, když přijde nějaký takový film do kin, zmnohonásobí se počet lidí, kteří přijdou žádat o exorcismus,“ vysvětlují. Z drtivé většiny jde ale o případy pro psychiatra.
