Naším cílem je lokalita, které se přezdívá Zahradní hrobka. Místo je se skonem Ježíše Krista spojováno až od roku 1883, kdy mu biblický význam přiřkl britský důstojník a úředník Charles George Gordon (1833–1885).
Jak vysvětluje anglická žurnalistka a spisovatelka Amelia Thomas:
„Odmítal uvěřit, že se Golgota nacházela na místě chrámu Božího hrobu, a když severně od Damašské brány (jedna z bran, kterými se vstupuje do Starého města – pozn. red.) objevil pahorek tvarem připomínající lebku, zahájil zde vykopávky.“ V tomto prostoru se anglickému vojákovi a administrátorovi skutečně podaří objevit hrobky.
Nález Gordona jen umocní v jeho přesvědčení. Jeho nadšení však nesdílí odborníci.
Nesouhlasné poznatky výzkumů provedených archeologem maďarského původu Gabrielem Barkayem (*1944) a izraelským badatelem Amosem Klonerem (*1940) shrnuje spisovatel a teolog Ron Bigalke (*1974):
„Prokázaly, že Zahradní hrobka je součástí systému hrobek z doby železné. Tyto hroby jsou datovány od 8. do 7. století před Kristem.“
A místem vzkříšení Páně je…
Proti ztotožnění Zahradní hrobky s místem skonu Ježíše Krista hovoří odlišnost mezi stářím nálezů a časovým ohraničením historických údajů Kristova ukřižování. Je snad možné, že by byl Ježíš pohřben do prostor ze starších dob? Tuto variantu však Ron Bigalke vylučuje:
„V Novém zákoně se uvádí, že Kristus byl pohřben v novém hrobu.“ Z toho usuzujeme, že domněnky Charlese Gordona jsou nejspíš chybné. V hlavách nám přitom zní věta Amelie Thomas, která vzpomíná na slova jednoho katolického kněze:
„Jestli Zahradní hrobka není pravým místem smrti a vzkříšení Páně, pak by jím měla být.“ Místo totiž vyzařuje neskutečné kouzlo a klid.