Tibetský lékař a spisovatel Lobsang Rampa (vlastním jménem Cyril Henry Hoskin; 1910-1981) je údajně již jako sedmileté dítě vybrán k operaci, jež má za cíl otevřít jeho „třetí oko“ (jakési centrum mimosmyslového vnímání a duchovna).

Prochází náročnými duchovními a tělesnými cvičeními, které mají za úkol očistit tělo a přimět ho k oproštění od negativních psychických energií.

Po jejich absolvování je Rampa zaveden svými duchovními učiteli do jeskyně, v níž je postaven jakýsi lesklý černý dům. Zde pak dochází k jeho „zasvěcení“. A právě tady se má Lobsang setkat s jedním z největších tibetských tajemství.

Rampa tuší, že kamenná svatyně skýtá cosi neuvěřitelného a obyčejným smrtelníkům neznámého. To, co zažije, však nakonec předčí všechna jeho očekávání. Jak sám popisuje:

„Uprostřed jeskyně stál lesklý černý dům – jakoby z leštěného ebenu. Po jeho stranách se táhly záhadné symboly a grafy podobné těm, které jsem viděl na stěnách tunelu u jezera. Došli jsme k domu a vstoupili širokými a vysokými dveřmi. Nahlédl jsem dovnitř.

A z toho, co jsem spatřil, se mi zatajil dech, až jsem cítil, jak se o mě pokouší mdloba.“

S čím se v tajemné svatyni setkal?

Živí a přece jen mrtví

Podle Rampovy výpovědi stojí uvnitř domu tři černé kamenné podstavce s neznámými rytinami. Na těchto katafalcích pak leží tři nahé zlaté postavy. Dva muži a jedna žena obřích rozměrů zřejmě nejsou tak docela mrtví, přestože tak vypadají.

Rampa u nich zůstává po tři dny a dostává se do jakéhosi zvláštního vegetativního rozpoložení. Co v tomto stavu zažívá? A nacházejí se v něm i ony tři neznámé bytosti? Zvláštní kondice podobná smrti je známa pod termínem Samádhi.

Když je tento stav patřičně hluboký, lidská látková výměna údajně klesá na nulu a člověk jakoby zkamení. Dokáže prý takto vydržet léta, či dokonce staletí! Může něco takového fungovat? Někteří odborníci upozorňují, že jde o pouhé mýty.

Láma, který to dokázal?

Námitky proti praxi Sámandhi se opírají zejména o nedostatek důkazů o její existenci. Ovšem kromě zmínek Lobsanga Rampy jsou známy i jiné případy, které možnost navození tohoto stavu potvrzují.

Známá je například kauza tibetského lámy Dashy-Dorja Itigelova (*1852). Ta hýbe odbornou veřejností už od roku 1927, kdy tento náboženský vůdce „úředně“ zemřel.

Jeho tělo je však stále podivuhodně zachovalé a podle některých lékařů odpovídá tkáním žijícího člověka. Jak uvádí ruský expert na forenzní medicínu, profesor Viktor Zvyagin

„…čínští badatelé nalezli těla, která ačkoliv vypadala mrtvá teprve několik hodin, byla nabalzamována už v 18. století. Tato těla byla ovšem zachována díky extrémně mrazivým či naopak suchým podmínkám. Itigelovo tělo však žádnou podobnou výhodu nemělo. Jde o úkaz, který současná věda nedokáže pojmenovat.“

Má tělo zesnulého guru podporu odkudsi shůry, pročež odolává zubu času? Disponují stejnou silou také tři postavy, které ležely v kamenném katafalku? A bylo vůbec Rampovo svědectví o jeskyni pravdivé?