Víra v magickou moc kosterních pozůstatků sahá snad až do dob keltských lovců lebek. Zejména pak součástí britského folkloru jsou v moderní době příběhy o lebkách, z nichž vychází nervy drásající křik.
Kolem některých z nich se dokonce navíc odehrává i poměrně velké množství dalších paranormálních jevů…
Nejslavnější křičící lebka
Snad nejslavnější křičící lebka se nachází v historické budově panství Bettiscombe v britském hrabství Dorset. V ústní tradici se o lebce vypráví mnoho příběhů a každý z nich se v detailech poněkud liší, ale legendární základ této pověsti zůstává stejný.
Porušený slib
Podle verze, kterou vypráví dorsetský folklorista a historik John Symonds Udal (1848–1925), patří tato křičící lebka africkému otrokovi, který na zdejším panství v dávných dobách pracoval.
Když tento otrok ležel na smrtelné posteli, mělo mu být slíbeno, že jeho tělo bude odvezeno do Afriky. Tento slib však nebyl splněn a otroka pohřbili na místním vesnickém hřbitově.
Strašidelné kvílení podvedené duše?
Brzy se však ze hřbitova začaly ozývat velice podivné, strašidelné zvuky. Hrůzostrašné skřeky nakonec začaly děsit každého, kdo je uslyšel.
Zvuky přestaly až v okamžiku, kdy byla lebka vykopána, odnesena zpět do domu a zastrčena do zvláštního výklenku pod střechou.
Od té doby sice již zavládl klid, ovšem pokaždé, když se někdo pokusil lebku z domu odnést, se příšerné zvuky a strašidelné kvílení zase vrátily. Když jednou chtěli tuto lebku pohřbít na zahradě, sama se pomocí zubů vyhrabala zpátky na povrch.
Jednou zase jeden z členů rodiny hodil lebku do rybníka. Okamžitě následovalo mohutné zaburácení hromu i návrat ohlušujících skřeků. Nakonec tedy bylo od pokusů lebku z výklenku v domě odstranit raději upuštěno…