Zda na světě existují rostliny, které dokáží být nebezpečné pro člověka, to již po staletí zjišťují nejrůznější badatelé. Jednou ze zatím neobjasněných legend je i ta o lidožravém stromě, který má číhat hluboko v lesích exotického Madagaskaru.
Jsou zprávy o něm přitažené za vlasy, nebo opravdu způsobil úmrtí několika lidí?
V hloubi madagaskarské džungle u jihovýchodního pobřeží Afriky je větší ruch, než bývá obvyklé. Za vše může skupina domorodců postávajících kolem vysokého a mohutného stromu s kmenem vzdáleně připomínajícím slupku ananasu a se zvláštními špičatými listy.
Nejméně tři desítky lidí v bederních rouškách a s oštěpy v rukách hlasitými výkřiky uctívají duchy, kteří se na tomto místě mají nacházet. Náhle někdo z hloučku předvede ženu se zvláštním skelným pohledem.
Dav jí okamžitě oštěpy dostrká až ke stromu, a donutí jí dokonce vylézt do koruny, kde z kůry vytéká zlatavá tekutina připomínající med. Válečníci se náhle utiší. Stromem jako by projel záchvěv energie, liány se obtáčí kolem ženy, která křičí o pomoc. Marně.
Obětní rituál, který se na Madagaskaru údajně odehrává už celá staletí, nedokáže nic zastavit. Je ale možné, aby něco jako lidožravý strom skutečně existovalo?
Svědectví cestovatele
„Doposud ztuhlá chapadla stromu se pohnula a jedno po druhém se pomalu natáčelo ke křičící ženě. S brutální silou ji spoutala, vzápětí se pomalu, jako ramena jeřábu, začaly zvedat tuhé listy.
Vytvořily jakýsi gigantický květ a tiše se sevřely kolem zmítající se oběti.
Po chvíli začal stékat po kmeni pramínek červené tekutiny – směs krve a šťávy stromu,” píše na konci 70. let 19. století německý cestovatel Karl Liche, který se během svých cest údajně dostal až na území madagaskarského kmene Mkodo a zúčastnil se popsaného rituálu.
Ve svých dopisech a článcích popisuje strom jako vysoký s kmenem připomínajícím obří ananas s tmavohnědou kůrou, zvláštními květy, dlouhými bílými šlahouny a listy zakončenými ostrými hroty. Nemohl si ale všechno vymyslet, aby svým cestám dodal na zajímavosti?
Záhadné zmizení
I záhadologové připouštějí, že mnoho informací mohlo být značně přikresleno. Jenže ve 30. letech 20. století se ukazuje, že lidožravý strom se v mytologii domorodců skutečně objevuje.
„V roce 1935 strávil na Madagaskaru čtyři měsíce bývalý britský armádní důstojník L. Hearst.
Pořídil tam několik fotografií neznámých druhů stromů, pod kterými ležely kostry nejrůznějších zvířat,“ píše ve své knize americký záhadolog Karl Shuker (*1959).
Český badatel Ivan Mackerle (1942–2013), který se záhadou lidožravého stromu také zabýval, doplňuje, že Hearst se poté, co jeho důkazy nebyly uznány, vypravuje do pralesa znovu a už se nikdy nevrátí. Padl snad sám za oběť nebezpečným stromům?
Na místech, kde byl spatřen naposledy, Ivan Mackerle o mnoho let později osobně pátrá. Domorodci mu však tvrdí, že lidožravé stromy jsou tabu. Chrání snad nějaké posvátné tajemství?
Co zjistil český záhadolog?
Český badatel se dozvídá o prazvláštním stromě kumanga, který je nebezpečný především svými květy vylučujícími jedovatý plyn. K jednomu takovému se dostává, nicméně nachází jen několik mrtvol drobných zvířat.
„Možná, že jsme byli jedni z posledních bělochů, kteří legendární zabijácké stromy viděli na vlastní oči a filmovali. Nikde jinde totiž nerostou,“ píše o této cestě s tím, že ale nemohlo jít o lidožravý strom z vyprávění Licheho a Hearsta.
Znamená to, že informace o něm jsou jen mýtus? Mackerle naznačuje, že strom možná potkal stejný osud jako stromy kumanga – domorodci ho přestali uctívat, a možná i skáceli, nebo vymizel přirozenou cestou. Nebo se stále někde jeho poslední exempláře ukrývají?
Ostatně i vědci přiznávají, že na Madagaskaru je stále dost neprobádaných míst.