Nazývá se Sowa rigpa a jde prý o nejdokonalejší léčebnou techniku. Její kořeny sahají tisíce let do minulosti a zrodila se v tajuplné zemi Tibetu. Opravdu má takovou moc, jak tvrdí někteří její zastánci?
Zasněžené hradby velehor, které ukrývají ta největší mystická tajemství. Informace a znalosti, které si už po tisíce let předávají jednotliví duchovní učitelé – lámové působící v těžce přístupných chrámech. Takový je v očích mnoha lidí Tibet.
Divoká a krásná země, kterou dusí desítky let trvající čínská okupace. Vrcholem oněch dávných znalostí, které jsou v původní formě uložené pouze v myslích buddhistických mnichů a v nejstarších lékařských textech, je právě tibetská medicína.
Údajně nejpropracovanější a vrcholný lékařský systém, který pracuje s lidským tělem jako celkem, a to na všech úrovních – fyzické, duchovní i energetické.
Navzdory určitému odtržení od tradiční čínské medicíny mají oba směry některé prvky společné a patří dohromady s indickou medicínou mezi hlavní východní tradice zaměřující se na zdraví člověka. S čím vším ale dokáže tento léčebný systém pomoci? A jak do něj proniknout?
Energie musí být v rovnováze
Tibetská medicína vychází přímo z buddhistické víry, jejího empatického přístupu k člověku a z rovnováhy tří životních energií. Tou první je lung – vítr. Jde o energii, která ovlivňuje nervový systém, dýchání či duševní aktivitu.
Druhou je tripa – oheň, která zase reguluje tělesnou teplotu, zajišťuje dobré trávení a funkci jater nebo žlučníku. Třetí energií je potom beken – země či voda. Ta se dotýká tělesných tekutin, spánku či fyzické struktury těla.
Nemoc údajně vzniká ve chvíli, kdy je křehká rovnováha těchto tří energií narušena. To mohou způsobit vnitřní psychické faktory i nějaké vnější podněty, například nesprávná strava, negativní energie či špatné klima.
Pokud si je pacient a jeho léčitel vědom těchto principů, je už jen krůček k využití prastarých poznatků této medicíny zapsaných do dvou základních textů – Šakpori a Men-Ce-Khang.
Právě v nich lze najít popisy tisíců nemocí a stavů včetně podrobného návodu, jak je léčit.
Důraz na prevenci
Sama léčba probíhá zpravidla určitou směsí bylin a minerálů, které se obvykle nacházejí v Himalájích. Výjimkou ale není ani léčba s pomocí akupresury, masáže, obkladů a samozřejmě nejrůznějších meditačních a relaxačních cvičení.
Důraz v tibetské medicíně je však kladen hlavně na správnou životosprávu a předcházení nemocí.
„Ideou našeho systému je to, že by nikdo neměl brát po celý život léky na chronické problémy, jako je artritida nebo cukrovka,“ vysvětluje tibetský lékař Cchewang Tam Din. A co všechno dokáže tato metoda léčit?
Hotové zázraky prý umí při léčbě duševních poruch, nemocí pohybového aparátu nebo civilizačních nemocí, jako je zmíněná cukrovka či onemocnění srdce.
Jeden z největších expertů na tibetskou medicínu buddhistický mnich Ješe Dhonden upozorňuje, že do jeho kliniky v horském městečku na severu Indie dochází často i lidé s nádorovými onemocněními a dalšími obtížně léčitelnými chorobami. Skutečně se i jim daří pomoci?
Praktikuje se i u nás
Zkušeností popisujících úspěchy tibetské medicíny lze najít celou řadu. Známý je třeba případ jihokorejského pacienta s těžkou artritidou, kvůli které vůbec nedokázal hýbat rukama a se kterou mu lékaři neuměli pomoci.
Až po intenzivní léčbě v tibetské nemocnici Tinghai se dostavilo výrazné zlepšení. Pro seznámení se s touto formou medicíny a třeba při hledání pomoci však není potřeba zamířit hned do Tibetu.
U nás působí například Akademie tradiční tibetské medicíny, kterou vede tibetský lékař Nida Chenagtsang a která nabízí terapie a různé kurzy. Proti tomu však stojí řada odpůrců tohoto způsobu léčby, kteří ji staví vedle čínské či indické.
„Dnešním vědeckým poznatkům neodpovídají a nelze od nich proto odvodit ani diagnostiku ani racionální terapii,“ uvádí například bývalý předseda klubu skeptiků Sysifos Jiří Heřt (1928–2014). Má pravdu?
Jenže jak si potom lze vysvětlit množství pacientů, u kterých postupy této medicíny jednoznačně zabraly?