V Japonsku se odpradávna vyprávějí příběhy, které se nám Evropanům zdají možná trochu podivné. Lesy, studně, potoky i horské soutěsky v nich osidlují podivné bytosti, démoni pekel i nemrtví strážci pokladů. Enigma přináší 5 tajemných tvorů, kteří prý zemi vycházejícího slunce obývají.
Neznámí tvorové, které byste v učebnicích rozhodně nenašli, se vyskytují v různých koutech planety. Výjimkou není ani daleká Asie, kde žijí bytosti navýsost bizarní, konkrétně Japonsko.
To se právem řadí mezi technicky nejvyspělejší země světa, přesto na svých mystických tvorech pevně lpí. Pojďme se na některé z nich podívat.
HIBAGON: TAJEMNÝ OBYVATEL HORY HIBA
Tvor, kterému se říká Hibagon, žije údajně v hlubokých lesích hory Hiba, v hirošimském správním obvodu. Jedná se prý o podivné, opici podobné zvíře. Poprvé je pozorováno 20.července 1970, kdy ho spatří strážci zdejšího parku.
Dokonce ho zaznamenají na několika nepříliš povedených snímcích. Tři dny na to ho prý pozoruje skupina zemědělců na polích u lesa, nedaleko vesničky Saijo. Následně se počet očitých svědectví rozšíří na rovný tucet, aby se pak Hibagon na dvě léta odmlčel.
Jakého tvora to vlastně všichni viděli? V roce 1974 je publikována vědecká práce zabývající se rozborem pobytových znamení, jež po sobě Hibagon v přírodě zanechával. Od té doby se již neobjeví. Podle vesničanů jeho život ukončili najatí lovci. Jsou zvěsti o něm pravdivé, nebo nikdy neexistoval?
TSUCHINOKO: JEŠTĚR MNOHA TVÁŘÍ
Na ostrově Hokkaidó se od roku 2008 tradičně pořádá štvanice na podivného vodního tvora. S želví hlavou a šupinatým hadím ocasem se skutečně nejedná o žádného fešáka.
Říká se mu Tsuchinoko a do Japonska ho údajně přivezli kupci v 7. století z ostrova Okinawa. Alespoň tak stojí záznam psaný v knize Kojiki, nejstarší dochované japonské archiválii ze starých časů.
Tento obyvatel vodního prostředí prý na jaře vydává hlasité kuňkavé zvuky, dokáže se ale také bránit svými ostrými zuby, obdařenými jedovými žlázami.
V příbězích ze starých svitků Tsuchinoko vystupuje jako zlomyslný vodní démon, který se mstí za „únos ze své domoviny“. Dokáže napodobovat lidské hlasy a často je také láká do močálů. Má slabost pro dobré jídlo a pití, zejména holduje rýžovému vínu.
Obyvatelé ostrova Hokkaidó svou vodní příšerku zbožňují. Mezi tradiční zvyk, jak si naklonit její přízeň, patří zanechávání sladkých koláčků a rýžové pálenky na kamenitých březích potoků.
KUSHII A ISHII: POZŮSTATEK Z DRUHOHOR?
Tvora, pojmenovaného Kushii nalezneme v jezeře Kussharo, na ostrově Hokkaidó, zatímco Ishii ve vzdáleném jezeře Ikeda, největší známé sopečné kaldeře (zatopeném zhrouceném kráteru), na ostrově Kjúšú.
Navzdory vzájemnému odloučení se však popis těchto vodních tvorů neliší v ničem, jedině ve srovnání velikosti.
I když existují tisíce amatérských fotografií a videozáznamů z hlubinného sonaru, potvrzující přítomnost velkého pohybujícího se objektu, Ishii ani Kushii není oficiálně uznána za existujícího tvora.
Nestačí ani očité pozorování asi čtyřicítky biologů, kteří se zde v roce 1974 účastní monitorovacího praktika.
Navzdory velkému množství důkazů se oficiální místa spokojila s tvrzením, že za „pověrami“ stojí neobvyklé proudění větrů, které zvedá vlny do podivných „hlavovitých a hadovitých“ tvarů. Pod vodu se tu ale potápět nikomu nechce.
V obou jezerech totiž až příliš častodochází k záhadným úmrtím a ani zkušení potápěči se kolikrát z jejich vln nevynoří!