Uprostřed potemnělé místnosti je možné spatřit jakousi stařenu. Jde o vědmu, která se zrovna chystá vyvěštit příchozímu muži jeho budoucnost. Už od počátku věků se totiž lidé pokoušejí zjistit, co je čeká.
„Ve starověkém světě bylo běžné dotazovat se na svůj osud věštců, kněží, proroků, či orákul,“ připomíná německý historik Walter Burkert (1931–2015). Předpovědi přitom hrají v rozhodování lidí velkou roli.
Dokonce ovlivňují činy tehdejších nejslavnějších státníků. Jenže je vůbec možné ujít svému osudu?
Šiky římských vojáků postupují neohroženě vpřed a pobíjejí své špatně vyzbrojené a nepříliš zkušené nepřátele. Netrvá to dlouho a mohou slavit další slavné vítězství. V roce 18 totiž císař Tiberius (42 př. n.
l.–37) vysílá svého synovce Germanika (15 př. n. l.–19) do vzdálené Kappadokie, aby toto nevelké království v dnešním severním Turecku připojil k římskému impériu. Mimořádně schopný mladík si vede nadmíru dobře a záhy slaví úspěch.
Vzhledem k tomu, že se na území království nachází i v antice velmi proslulá věštírna Karos, rozhodne se ji Germanicus navštívit a nechat si předpovědět, co ho čeká. Ve skrytu duše si totiž údajně dělá zálusk na římskou císařskou korunu.
Stáhne se do ústraní
Ostražitý Germanicus s mečem u pasu míjí rozsvícené lojové svíce a postupuje stále hlouběji do potemnělého chrámu. V jeho hlavní síni pak nalézá zdejšího věštce. Ačkoli před něj podle všeho předstupuje velmi sebevědomě, záhy ho nabubřelost přejde.
„Až se rok s rokem sejde, přičiněním nepřátel se odebereš na věčnost,“ vyvěští mu totiž stařec. V Germanikovi by se v tu chvíli krve nedořezal. Je mu pouhých 33 let a na smrt, přestože je voják, zatím asi příliš nemyslel.
Rozhodně by ho nenapadlo, že by měla přijít tak brzy. „Germanicus se proto rozhodl vyhýbat všem bojům a půtkám, stáhl se do ústraní a hodně cestoval,“ dozvídáme se. Mladý vojevůdce se dokonce vydává do vzdáleného Egypta.
Podle některých proto, aby se na svůj osud přeptal i Amonova orákula.
Onemocní neznámou chorobou
Z hodovní síně se ozývá bujarý ševel hlasů. Germanicus místnost opouští a vydává se ke dveřím. Když tu ho zničehonic přepadávají velké bolesti břicha.
Přestože o politiku jevil v posledních měsících minimální zájem, jeho strýc Tiberius ho zřejmě proti jeho vůli poslal do syrské Antiochie. Zde se ale Germanicus dostal do ostrého sporu se správcem místní provincie Gnaem Calpurniem Pisem (†20 n.
l.). Na začátku října roku 19 pak mladý a do té doby nesmírně vitální vojevůdce po jedné opulentní hostině, kterou Piso pořádá, onemocní. Ulehává proto do postele, jenže jeho zdravotní stav se dále zhoršuje. O pár dní později, 10. Října, umírá.
Je to přesně rok od chvíle, kdy navštívil karoskou věštírnu. Podle většiny renomovaných historiků byl Germanicus otráven svým úhlavním nepřítelem Pisem.