Nadaný polský alchymista, který na dvoře Rudolfa II. působí od roku 1595, se odmlada snaží přijít na kloub tomu, jak vyrobit zlato. Žádný z jeho pokusů však nikdy nevyšel. Michal Sendivoj (1566–1636) ale nehází flintu do žita…
Aby svého cíle dosáhl, vydá se do německých Drážďan za alchymistou jménem Alexander Seton, jenž měl již několikrát veřejně předvést přeměnu olova ve zlato.
Sendivoj se po svém příjezdu dozvídá, že Seton sedí ve vězení, kam ho uvrhl saský říšský kníže Kristián II. Prý z něj chce mučením „vytlouct“ informace o tom, jak zlato z olova udělat. Sendivoj neváhá ani minutu a okamžitě zosnuje Setonův útěk.
Svému zachránci má pak Seton za odměnu dát tajemný prášek s těmito slovy: „Až tě bude něco trápit či tě postihne nějaká nemoc, pak požij tento prášek.
A on tě toho zbaví.“ Sendivoj je sice všelékem potěšen, ale přesto pro něj údajný prášek na všechny nemoci světa není tou odměnou, kterou si představoval. K receptu na zlato se tedy zkusí dostat jinak – přes Setonovu manželku!

Přes postel k zápiskům
Než Seton zemře, řekne: „Všechno mé vědění je ve spisech, jež jsou v držení mé ženy.“ S ní se Sendivoj následně seznámí a pojme ji za manželku. Tím se k Setonovým zápiskům údajně skutečně dostane.
Na jejich základě má pak napsat pět alchymistických pojednání, které se později stanou oblíbeným studijním materiálem i takového vědce, jakým byl anglický vědec Isaac Newton (1643–1727).
Přes to vše se Rudolf II. od Sendivoje přeměny olova ve zlato údajně nikdy nedočká, ačkoliv legendy tvrdí pravý opak. To však nemění nic na tom, že Sendivoj o několik let později záhadným způsobem neuvěřitelně zbohatne.
Tak, že dokonce půjčuje peníze na dluh i samotným Habsburkům! Jak se obyčejný alchymista k takovému bohatství náhle dostal? Že by svou neschopnost vyrábět zlato před Rudolfem pouze předstíral? Co když ho z olova skutečně tajně vyráběl?
Převezl Sendivoj i samotného císaře, aby měl všechno přeměněné zlato jen pro sebe samého?
