Na schodech pod honosným hinduistickým chrámem stojí podivně oblečený běloch a cosi vytahuje z malého koženého váčku. Jde o francouzského cestovatele Jeana Baptista Taverniera (1605–1689).

Ten se postaví do stínu sochy boha Ganéši a vyjme z měšce zářivý diamant, který později dostane jméno Hope.

„Podle staré pověsti pochází tento drahý kámen z oka sochy, která stojí v chrámu u břehu řeky Coleroon River. Drahokam koupil Jean Baptiste Tavernier při svém putování po Indii od jednoho místního otroka,“ připomíná česká publicistka Lucie Žáková.

Když se roku 1668 vrátí Tavernier do vlasti, prodá temně modrý kámen francouzskému králi Ludvíku XIV. (1638–1715), aby zaplatil dluhy za svého marnotratného syna. Záhy proto opět musí zpátky do Indie. Tam ale Taverniera nečeká nic hezkého. Zřejmě ho dostihne kletba s diamantem spojená a roztrhají ho vyhladovělí psi.

Obviní ji z čarodějnictví

Dveře se neslyšně otevřou a do místnosti nenápadně vklouzne francouzský král. Pak přistoupí zezadu ke své milence madame de Montespan (1640–1707), která sedí u stolu a češe si dlouhé kaštanové vlasy.

Ludvík ji políbí na krk a potom jí na něj připne náhrdelník, na němž se blyští modrý diamant Hope. Panovník ho totiž záhy po odkoupení od Taverniera daruje své milence. Jenže ani jí nepřinese diamant štěstí.

Madame de Montespan je totiž obviněna z čarodějnictví a u krále upadne v nemilost. Následně se kámen dostane do rukou ministra financí Nicolase Fouqueta (1615–1680), s nímž si osud také nepěkně pohraje.

Markýz, o němž se šeptá, že je bohatší než sám král, je nedlouho po koupi kamenu zatčen za zpronevěru a umírá ve vězení.

Ve vlasech nosí náhrobky

„Ne, tenhle ne,“ mávne rukou francouzská královna Marie Antoinetta (1755–1793) na svou služebnou. Náhrdelník z perel, který jí dívka přinesla, se jí totiž ani za mák nelíbí. „Raději nějaký s diamanty,“ požádá Antoinetta netrpělivě.

Přestože se v její šperkovnici nachází i nechvalně proslulý diamant Hope, královna dává přednost žlutému diamantu Florentin. I ten je ale prodchnutý temnými silami. Předtím totiž stojí za zkázou rodu Medicejů.

Působení dvou prokletých drahých kamenů se odrazí i na osudu Marie Antoinetty.

Královna, která si každoročně pořídí 160 nových šatů a do metr vysokého drdolu si nechává kromě šperků vplétat také klece s živými ptáky či zmenšené náhrobní kameny, skončí pod gilotinou.

Přijde kvůli němu na buben

„Jediný způsob, jak se zbavit prokletí, je kámen někomu darovat,“ doslechne se americký obchodník Thomas Hope (1769–1831), který diamant zakoupí rok před svou smrtí. Nic moc si ale z legendy nedělá.

To však nedělá dobře, neboť jeho získáním na svou rodinu přivolá neštěstí. „Jeho potomek zbankrotoval. Další majitel pak kvůli diamantu přišel o zdravý rozum,“ upozorňuje kanadská spisovatelka Marian Fowlerová.

Na začátku 20. století ho pak krátce vlastní turecký sultán, který je po pár měsících sesazen z trůnu a poslán do vyhnanství. Pak se dostává do rukou bohaté Evalyn McLeanové (1886–1947), jejíž syn se zabije při autonehodě.

Když se následně po její smrti dostane diamant Hope do rukou Harry Winstona (1896–1978), rozhodne se ho renomovaný obchodník raději v roce 1958 darovat Smithsonovu národnímu muzeu.