Když australští filmaři umístili na jednoho bílého žraloka sledovací krabičku, později ji našli vyvrženou na pobřeží. Data jasně dokázala, že žraloka něco snědlo, a zároveň vyloučila, že zabijákem byla dravá velryba. Co jiného mohlo třímetrového predátora sežrat?

Skupina vědců a filmařů v roce 2003 v čele s dokumentárním režisérem Davidem Riggsem vchází z australského pobřeží do člunu a vypravují se na Jižní oceán. Jejich cílem je vypátrat obávaného velkého žraloka bílého, který se často vyskytuje v pobřežních vodách.

Tomuto tvorovi se také přezdívá žralok lidožrout, jelikož je pro člověka považován za nejnebezpečnějšího žraloka na světě. Žralok bílý je však natolik obávaným predátorem, že v podstatě téměř každý živočich, žijící v oceáně, je jeho potenciálním obědem.

Ovšem jak se po čase ukáže, třímetrový žralok bílý, na kterého filmaři narazí, se nakonec sám stane obědem něčeho mnohem většího a dravějšího, než je on sám. Něčeho, co vědci označí za obrovské neidentifikovatelné mořské monstrum.

Predátor se přiblížil

Když se filmaři v roce 2003 vzdálí kousek od pobřeží, mají štěstí. Podaří se jim k sobě přilákat velkého třímetrového žraloka bílého, který kolem jejich lodi začne kroužit jako sup.

Cílem celé této akce je umístit na něj speciální sledovací zařízení, aby mohl být monitorován jeho pohyb. Celá akce probíhá v rámci sledovacího programu ohrožených mořských dravců.

Díky velkému kusu masa se filmařům podaří žraloka přilákat do potřebné vzdálenosti. Pak na něj umístí sledovací box. Tato krabička je za čtyři měsíce nalezena na jedné z australských pláží. Data, která v sobě nese, však při následné analýze všechny šokuje!

Kosatka ho sežrat nemohla!

Vědci z přístroje vyčtou, že sledovací box zaznamenal náhlý nárůst teploty a prudký ponor do hloubky 580 metrů. Co to ale znamená? „Data nám prozradila, že teplota v jednu chvíli stoupla na 26 stupňů Celsia.

Je nesmysl, aby v hloubce 580 metrů byla taková teplota. To znamená jediné – že ten obrovský žralok musel být v něčím žaludku. Ovšem ne v žaludku savce. To by teplota byla vyšší,“ vzpomíná Riggs, který nyní na tento případ opět strhává velkou pozornost.

Zmíněná data tak vylučují, že by žraloka mohl spořádat nějaký druh velryby, které mezi savce patří. To, že si na žralokovi něco skutečně pochutnalo, však značí ještě jedna věc: „Na sledovacím zařízení jsme nenašli žádné mořské řasy.

Naopak jsme na něm objevili stopy po žaludeční kyselině,“ dodává Riggs. Co ale mohlo třímetrového žraloka sežrat, když je vyloučena skutečnost, že to nebyla dravá velryba, jako je například kosatka?

Nový hon na bestii

„Nechci strašit lidi nějakými prehistorickými stvořeními, ale je skutečně záhadou, co žraloka sežralo. Muselo to být obrovské!“ přemýšlí Riggs, který v červnu 2014 začíná po neznámém zabijákovi znovu pátrat.

Podle nejnovějších tvrzení by možným vysvětlením mohlo být i to, že onoho žraloka spořádal jiný bílý žralok, který však musel dosahovat gigantických rozměrů!

Tato odpověď ale hned vyvolává další otázku – co mohlo způsobit, že by nějaký žralok bílý dosáhl takové velikosti? Že by nějaká chemikálie? Jedno je jisté – Australané by se měli mít při pobřeží na pozoru.