Legenda o takzvané „zelené ženě z Babylonu“ patří k nejznámějším neověřeným příběhům archeologie 20. století.

Podle rozšířených, avšak nikdy nepotvrzených tvrzení měl britský archeolog Sir Henry Rawlinson roku 1932 v ruinách starověkého Babylonu narazit na mumii ženy s nápadně zeleným zbarvením kůže.

Tento údajný objev však není podložen žádnými oficiálními archeologickými záznamy a většina odborníků jej proto řadí spíše do oblasti folklóru než mezi historicky doložená fakta.

Původ neověřeného příběhu

Neoficiální zprávy, které se objevily v tisku, tvrdily, že tělo bylo nalezeno v dosud neprobádané podzemní komoře.

Legenda popisuje, že mumie měla mít nazelenalý odstín pokožky, anatomicky neobvykle velké oči a byla oděna v neidentifikovatelném materiálu.

Spekulace obklopující tuto postavu dále rozvíjely tvrzení o jejím stáří:

Datace: Údajná radiokarbonová analýza měla potvrdit stáří zhruba 2 500 let, což by odpovídalo období výstavby Babylonské věže.

Chemická anomálie: Zbarvení pokožky bylo neověřeně vysvětlováno vysokou koncentrací mědi v krvi.

DNA: Zprávy naznačovaly, že DNA neodpovídala žádné známé populaci Mezopotámie.

Vědecké vysvětlení zbarvení

Zelené zbarvení mumií, přestože je v případě Babylonu neověřené, má v archeologii racionální chemické vysvětlení.

V reálně doložených případech (např. v Evropě) bylo prokázáno, že zelený odstín vzniká chemickou reakcí zvanou verdigris (měděnka).

K reakci dochází, když měď, uvolněná z měděných šperků, nádob nebo z měděné rakve, reaguje s tělesnými tkáněmi.

V legendě o zelené ženě však absence důkazů o měděné pohřební výbavě ponechává prostor pro spekulace o záměrném procesu nebo neobjasněném původu zbarvení.

Zmizení a folklór

Další neověřenou součástí legendy je zmizení mumie. Neoficiální zprávy tvrdí, že „zelená žena“ byla v roce 1934 převezena do Německa. Od tohoto okamžiku o ní neexistují žádné oficiální záznamy.

Veškeré další informace – spekulace o zapojení do tajných nacistických programů, tvrzení o mimozemském původu nebo historky o zmizelé fotografii – jsou součástí moderního folklóru a mystifikace.

Vzhledem k absenci původní dokumentace a těla je nemožné potvrdit jakékoli tvrzení nad rámec chemické hypotézy.

Příběh tak zůstává trvalým příkladem toho, jak historické domněnky a neověřená hlášení přispívají ke vzniku fascinujících, ale nepravděpodobných legend.