Rituální dýka athame je v současnosti hojně využívaný nástroj moderní obřadní magie. Za jejich rozšířením stojí zejména prominentní britský wiccan Gerald B. Gardner, který se při svém působení v Malajsii nechává inspirovat tamní rituální zbraní kris.

Dýka kris prý dokáže hotové zázraky. Vyrovná se athame jejím vlastnostem?

Rituální dýku athame, původně určenou pro vypuzovací rituály, začíná na začátku 20. století využívat hermetický řád Zlatého úsvitu, jehož původ je úzce svázán se svobodným zednářstvím.

Později ji začnou využívat také neopohané, wiccané, thelemité či dokonce satanisté. Užívá se například k vytyčení rituálního prostoru, invokacím živlů a řadě dalších rituálních úkonů.

Slouží také k usměrňování a vedení psychické energie, která je obecně chápána jako éterický oheň.

Inspirace východem

Ačkoli občasná umělecká díla zobrazují postavy čarodějnic či mágů držící nůž, v evropských čarodějnických textech rituální nože dlouhou dobu nápadně chyběly.

O jejich rozšíření v magické praxi se zasluhuje zejména prominentní britský wiccan Gerald B. Gardner (1884–1964), jenž se do značné míry stojí za vznikem moderního novopohanského čarodějnictví.

Gardner strávil většinu svého života jako britský státní úředník v Asii, což také jeho dílo výrazně ovlivňuje.

Během pobytu v Malajsii se seznamuje s místní rituální zbraní známou jako kris. Tato vlnitá dýka je v dané kultuře dobře známým předmětem, ale o jejím použití a významu nejsou za Gardnerova působení téměř žádné písemné záznamy.

Kris údajně dokáže konat zázraky a vlastnictví takové zbraně prý majitelům přináší štěstí a poskytuje ochranu. Je to zřejmě právě malajsijská dýka a její asijští příbuzní, z čeho athame vychází. Může být stejně tak mocná?

Athame čarodějného krále

Zatím kris, či jiné rituální dýky z Asie, například vadžra a phurba, mají poměrně sjednocený design, athame může mít mnoho podob. Často se tvrdí, že dýka musí mít oboustranné ostří, ale ani to není podmínkou.

Současní praktikující magie často volí oboustrannou čepel pro její symbolický význam, jindy ale upřednostňují jen jednostrannou. Rukojeť bývá nejčastěji černá.

Jedna z nejzajímavějších dýk tohoto typu leží v Muzeu čarodějnictví a magie v britském Corwallu. Tato konkrétní dýka totiž patřila Alexi Sandersovi (1926–1988), jednomu z nejznámějších britských čarodějů.

Jeho následovníci ho dokonce prohlásili za „krále čarodějnic“ a je po něm pojmenována „alexandrijská“ tradice Wiccy. Sanders tvrdil, že ho do čarodějnictví zasvětila jeho babička. Mohla se mocná dýka athame podílet na jeho úspěchu? Nebo je naopak moc dýky závislá na zručnosti jejího majitele?