Loupeživé nájezdy vikingů děsily Evropu od 8. do 11. století. Bojovní skandinávští mořeplavci vyplouvali nejen k pobřeží Britských ostrovů a Francie, ale mířili i do nekonečných prostor Atlantského oceánu. Jak však dokázali na svých dalekých výpravách správně navigovat?

Úspěšná navigace vikinských lodí byla dlouho dobu zahalena rouškou tajemství. Jistě, nabízela se orientace podle Slunce. V severních oblastech Evropy je však sázka na slunečný den poněkud riziková.

Kormidelníci dlouhých vikinských lodí měli ovšem po ruce tajnou zbraň – sluneční kámen.

Objev u Normanských ostrovů

O záhadném slunečním kameni se zmiňují i středověké islandské rukopisy. Odborníci však původně soudili, že jde jen o metaforu. Navíc, při archeologických vykopávkách vikinských sídlišť žádný artefakt typu slunečního kamene nalezen nebyl.

V roce 2002 se však z legendy o vikinském slunečním kameni stala realita. K čemu došlo? Výzkumníci objevili u Normanských ostrovů vrak lodi z 16. století.

Mezi vyzvednutými předměty byl i opracovaný kus průhledného minerálu – islandského křišťálu. Ano, byl to skutečně tajemný sluneční kámen, který mohl stát za zázračnou navigací vikinských lodí i v podmínkách nevlídného severu.

Tajná zbraň vikingů

Experimenty prokázaly, že islandský křišťál je schopný polarizovat světlo. Díky této vlastnosti dokáže cvičené oko určit, kde se právě na obloze nachází Slunce, a to i v podmínkách oblačnosti, mlhy či sněhové bouře.

Sluneční kámen mohl výborně fungovat i v okamžiku, kdy Slunce kleslo pod obzor. Zdá se, že existence tajné navigační zbraně vikinských mořeplavců byla konečně potvrzena. Co ale záhada přítomnosti vikinské navigační pomůcky na lodi, jež se potopila v roce 1592?

Tato skutečnost prý jen potvrzuje kvality slunečního kamene, který ještě o celá staletí později sloužil jako záloha pro občas nevyzpytatelné lodní kompasy. Sluneční kámen jako povinná součást i moderního „survival kitu“, co říkáte?!