Odkazy na něj nechybí při žádné z olympiád. V moderní době  se zdá být stále nedosažitelný. Prý fungoval pouze ve starověku. Je to pravda? Jak je to s posvátným olympijským mírem?

Posvátný mír označovaný řeckým slovem „Ekecheiria“ byl nepochybně jedním z důležitých aspektů starověkých olympijských her. Navázat na něj se pokusili i organizátoři moderních olympijských her například v časech první světové války. Nezdařilo se, válka pokračovala dál.

Antický realismus

S posvátným mírem v průběhu starověkých olympiád je to však složitější, než je v současnosti často uváděno. Války v průběhu sportování ve staroslavné Olympii nezmizely.

Dohodnutý mír se týkal zejména samotného místa konání olympiád, dále pak ochrany osob, které na hry cestovaly. Staří Řekové byli realisté.

Věděli, že vymizení válečných střetů během olympiád je bláhová představa. Soustředili tak svoji mírovou vizi na Olympii a ochranu sportovců. Nebyl to ani tak olympijský mír jako olympijské příměří. Faktem je, že tento apel byl dodržován.

Porušení pravidel „Ekecheiria“ by se dalo ve starověku spočítat na prstech jedné ruky.

Starověk versus novověk

V moderní době se této antické myšlenky chopili organizátoři novodobých olympijských her. Ano, olympijské myšlenky a setkávání na sportovních kolbištích umějí v mnohém posunout vzájemné empatie v kontextu mezinárodního porozumění.

Historie i současnost ale zároveň ukázaly, že války skutečně vymýtit nedokážou, a to ani v samotném časovém úseku, kdy se olympiáda odehrává.

Neuměly to však ani starověké olympijské hry, které jsou s odstupem tisíciletí značně idealizovány. Myšlenka zvaná Ekecheiria je ovšem stále inspirující a neměla by upadnout v zapomnění.

Dodejme, že text smlouvy o starověkém posvátném olympijském příměří se nedochoval. Jeho přesné znění zůstává tajemstvím.