Po staletí se šeptá o tajemných knihách, které údajně obsahují návody na vyvolávání duchů, výrobu talismanů, astrologické výpočty i zaklínadla schopná změnit osud člověka.

Říká se jim grimoiáry a mezi středověkými učenci i renesančními mágy mají téměř posvátné postavení. Přestože dnešní historici většinu z nich považují za významné kulturní a historické památky, jejich stránky dodnes obestírá aura tajemství.

Jedním z nejvlivnějších grimoiárů je Picatrix, původně arabské dílo s názvem Ghāyat al-Ḥakīm („Cíl mudrce“), které vzniká pravděpodobně v 11. století v islámském Španělsku. Ve 13. století je přeloženo do latiny a rychle se šíří Evropou.

Na rozdíl od prostých sbírek kouzel nabízí rozsáhlý systém astrologické magie. Popisuje, jak podle postavení planet vytvářet talismany, vybírat příznivé okamžiky pro rituály nebo pracovat se symbolickou mocí hvězd.

Právě díky propojení astronomie, filozofie a magie ovlivňuje řadu renesančních učenců i okultistů.

Clavicula Salomonis – Šalamounův klíč

Snad nejznámější magickou knihou západního světa je Clavicula Salomonis, známá jako Šalamounův klíč (Key of Solomon). Přestože je tradičně připisována biblickému králi Šalamounovi, odborníci se shodují, že vzniká až ve 14. nebo 15. století.

Obsahuje podrobné návody na přípravu rituálů, výrobu magických kruhů, pentaklů, amuletů i očistných obřadů. Velký důraz klade na přesné načasování podle astrologických hodin a na důkladnou přípravu každého obřadu.

Z tohoto díla později vycházejí mnohé další evropské grimoiáry a dodnes patří k nejvlivnějším textům ceremoniální magie.

Další slavné grimoiáry

Vedle těchto dvou legend existuje celá řada dalších slavných knih magie. Lemegeton, známý také jako Malý Šalamounův klíč, vzniká v 17. století a proslaví se především částí Ars Goetia, která popisuje 72 démonických bytostí a jejich symbolické pečeti.

Heptameron, připisovaný renesančnímu učenci Pietru d’Abanovi (1250-1316), se zaměřuje na rituály spojené se sedmi dny v týdnu a planetárními silami.

Arbatel de magia veterum, vydaný roku 1575, představuje naopak umírněnější podobu renesanční magie, zdůrazňuje moudrost, ctnost a duchovní poznání.

Velký ohlas získává také Grimorium Verum, jehož autor slibuje čtenářům „pravou magii“ prostřednictvím zaklínadel, pečetí a vyvolávání duchů.

Historikové se dnes shodují, že tyto knihy nejsou důkazem existence nadpřirozených sil, ale jedinečným svědectvím o tom, jak středověcí a renesanční lidé chápou vesmír, náboženství, astrologii i lidskou touhu proniknout do skrytých zákonů světa. A právě proto nepřestávají fascinovat ani po stovkách let.