Před ním se třese celá Evropa, ale neporazitelného hunského krále Attilu nakonec neskolí meč na bojišti, nýbrž bizarní a tichá smrt během noci plné vášně. Psal se rok 453. Obávaný vojevůdce slaví svatbu s mladou germánskou dívkou Ildico. Během noci ale dochází k nečekané tragédii, která navždy změní běh dějin.

Rozpustilá hostina plná litrů divokého vína a bujarého smíchu končí a novomanželé se odebírají do soukromí své komnaty. Ráno však nastává šokující obrat. Tělesná stráž vykopává dveře a nachází nekorunovaného pána světa mrtvého.

Žádné známky násilí, žádný cizí meč v těle. Místo toho leží mocný dobyvatel v bezvědomí, tvář má zbrocenou krví. Attila (asi 406-453) se ve spánku udusí vlastní krví a odchází na věčnost.

Prozaičtější vysvětlení

Záhadné úmrtí okamžitě podněcuje divoké spekulace. Mají ho na svědomí Spiklenci, travičský atentát, či dokonce ruka samotné novomanželky?

Podle očitých svědectví a zpráv byzantského diplomata Priska, který s Attilou dříve stoloval, se však nabízí spíše střízlivější a poněkud prozaičtější vysvětlení.

Historici a moderní vědci se shodují na tom, že už nejde o záhadu a příčinou smrti bylo podle nich masivní vnitřní krvácení způsobené uvolněním jícnových varixů.

Ty jsou přímým důsledkem pokročilé cirhózy jater a portální hypertenze, kterou si král vybudoval dlouhými léty vojenských tažení a náruživého holdování alkoholu.

Válečníci vyhlašují smutek

Smrt tak přichází jako přirozený důsledek bouřlivého života. Konec „Biče Božího“ vyvolává obrovský smutek: jeho válečníci si na znamení hlubokého zármutku řežou tváře a koně cválají kolem jeho stanu.

Přesná poloha hrobky tohoto krále Hunů dodnes zůstává zahalena tajemstvím a nebyla objevena. A s jeho odchodem se rozpadá i celá obří hunská říše, která bez pevné ruky vládnoucího panovníka ztrácí svou moc.