Pod vrcholem Křemešníku na Pelhřimovsku se ukrývá pramen, který neteče po celý rok. Jeho voda se má dlouho nekazit, léčit nemoci a někdy dokonce varovat před blížící se pohromou.
Ke Zlaté neboli Zázračné studánce proto po staletí míří poutníci s lahvemi i prosbami. Skrývá se za její pověstí skutečný zázrak?
Voda ze Zlaté studánky se obvykle objevuje v zimním období, často kolem Vánoc, a podle množství sněhu a srážek vydrží do jara či léta. Přesné datum se rok od roku mění. Lidová tradice proto propojila její tok s církevním kalendářem.
Tajemství přitom nejspíš spočívá v podzemních puklinách a starých důlních dílech, která se postupně naplní vodou a po dosažení určité hladiny začnou pramen napájet.
Křemešník byl ve středověku spojen s těžbou stříbra. Podle pověsti roku 1555 spadl pelhřimovský měšťan Matouš Chejstovský do opuštěné šachty, při modlitbě slíbil postavit kapli a po záchraně svůj slib splnil.
Historicky je dřevěná kaple skutečně spojována s rokem 1555, dramatický pád však patří do legendy. Později ji nahradila zděná svatyně a v 18. století vyrostl dnešní poutní kostel s ambity.
Voda, která uzdravuje
Jiná pověst vypráví o zraněném vojákovi, který si ve studánce omyl rány a ty se mu zahojily. Další příběhy mluví o slepci či mrzákovi, jenž po omytí znovu viděl a odložil berle.
V 19. století se voda doporučovala i proti choleře a místní tradice tvrdí, že pomohla uchránit obyvatele před epidemií. Lékařské záznamy, které by konkrétní zázračná uzdravení spolehlivě prokazovaly, ale chybějí.
Poutníci přesto vodu odnášejí dodnes. Její neobvyklou pověst podporují zprávy, že vydrží v uzavřené nádobě dlouho bez zápachu a viditelného kažení. Rozbory ji popisují jako velmi čistou, málo mineralizovanou a slabě radioaktivní;
v souvislosti s někdejší těžbou se zmiňují také nepatrné stopy stříbra. Z toho však nelze vyvozovat léčivý účinek. Kvalita nechráněných pramenů se může měnit a bez aktuálního rozboru nelze vodu automaticky považovat za zdravotně bezpečnou.
Když studánka varuje před pohromou
Nejtemnější legenda tvrdí, že pokud pramen teče mimo obvyklou dobu, blíží se válka, epidemie nebo jiné neštěstí.
Vypráví se například, že nepřestal téct na podzim let 1938 a 1939. Když se voda objevila nezvykle dlouho také v roce 2020, lidé ji spojovali s pandemií covidu-19. Na Křemešníku navíc nejsou prameny osamocené.
Nedaleká studánka U Buku má podle místních reagovat podobně, zatímco Stříbrná studánka teče většinou celoročně, což naznačuje zmíněný systém puklin a štol. Pověsti a pověry přesto zůstávají živé. Má voda ze studánky skutečně zázračné vlastnosti?
