Většinu poznatků o starověkém městě Pompejích upozadila skutečnost, že byla oblast v roce 79 prakticky vymazána z mapy erupcí sopky Vesuv.
Skoro by se tak zapomnělo na důkazy zakonzervované v popelu, vypovídající o městě se vzkvétající prostitucí a sexuálními odkazy na každém rohu.
Značné množství pompejských erotických fresek bylo nalezeno již v 16. století. Jejich objevitel, italský architekt Domenico Fontana, však došel k závěru, že je bude lepší zakrýt a nijak na ně neupozorňovat.
Po více jak sto letech byly tyto fresky objeveny znovu, ovšem tentokrát už v plné parádě. Archeologům bylo v tu chvíli jasné, že život ve městě mohl být tisíckrát zajímavější, než jeho smutně proslavený konec!
Ve městě žilo okolo deseti tisíc obyvatel. Na tento počet podle všeho připadalo 35 nevěstinců! Což ve spojitosti s obecně dosti uvolněnou atmosférou vypovídá o tom, že bylo město sexem doslova posedlé.
Tehdejší pokoje ve vykřičených domech byly strohé – pouze kamenná postel a zdi zdobené obrazci vykreslujícími různé sexuální pozice.
Mimo to tu k výzdobě přispěl i nejeden zákazník, když do zdi vyryl nějaký peprný vzkaz o množství obšťastněných prostitutek apod. Přitom se takoví lidé nebáli kromě značného množství vulgarit sexuálního charakteru zmiňovat na zdi i své jméno.
Podle všeho byly Pompeje městem hříchu se vším všudy. Atraktivitě nepřeberného množství sexuálních služeb se rovnaly snad jen jejich ceny, které byly oproti zbytku římské říše podstatně nižší a tím pádem dostupnější.
Podle některých byla právě tato posedlost sexem příčinnou božího trestu, který definitivně zpečetil osud města.
Ať už tomu bylo jak chce, faktem zůstává, že dějiny Pompejí nezačínají jejich zánikem a že se nahlédnutím do jejich tehdejších životů můžeme dozvědět mnoho zajímavého, možná i zajímavějšího, než je skutečnost, že město pohřbila zuřící sopka.