Kostel Všech svatých na okraji Plzně ve čtvrti Roudná patří k nejstarším v okolí a zřejmě je starší než město, založené v r. 1295. Než na náměstí vyrostl chrám sv. Bartoloměje, sloužil jako městský kostel.
Kolem Všech svatých se rozprostírá hřbitov, kde jsou hroby a hrobky některých významných měšťanů. Po zrušení hřbitovů uvnitř měst, tedy i na dnešním náměstí kolem sv. Bartoloměje, po určitý čas plnil i funkci městského hřbitova. Poněkud odlehlé místo na návrší působí i dnes poněkud tajemným dojmem.
Kromě několika jiných příběhů se údajně hřbitov stal místem zločinu s dobrým koncem. Zámožný plzeňský měšťan vdával dceru, ale ta těsně před obřadem ve chvatu zhltla dvě jakési tvarohové homole od sousedky. Sousto ji uvízlo v krku a nevěsta se udusila.
Oblečena do krásných svatebních šatů s drahým snubním prstenem byla v rakvi uložena do márnice hřbitova u kostela Všech svatých. Hrobník si všiml hlavně prstenu. Když po uložení rakve do márnice zůstal na hřbitově sám, vypáčil víko rakve a chtěl prsten ukrást.
Ale ten se mu nedařilo sundat a tak vytáhl nůž s tím, že dívce prst uřízne. Sotva však řízl do kůže, dívka otevřela oči, vyskočila z rakve a s křikem běžela až domů. Bylo to radostné setkání a tak se nakonec svatba přece jen konala.
Čin hrobníka asi nebylo možné potrestat, neboť probudil zdánlivě mrtvou dívku a zachránil ji svatbu. Přesto mu to jen tak neprošlo, šok z probuzení mrtvé odnesl vysokými horečkami s blouzněním.