Zuří první světová válka. Britové se vyloďují v Gallipoli a pokouší se porazit tureckou armádu. V průběhu těch nejtěžších bojů přichází na scénu 4. norfolkský pluk, který se neohroženě vrhá proti nepříteli. Jenže k Turkům se vůbec nedostane. Všichni vojáci záhadně zmizí po cestě na zteč…

Jedna z největších záhad 1. světové války se udála 21. srpna 1915. V průběhu bojů mezi britskými a tureckými jednotkami se do akce hodlal zapojit i 4. norfolkský střelecký pluk. 267 mužů se vydalo do území mezi frontovými liniemi pronásledovat prchající Turky.

To, co se stalo dále, již popisují jen očití svědci. Velitel pluku H. Beauchamp zavedl své muže do údolí mezi dvěma kopci. Náhle se na jinak bezmračné obloze objevilo několik podivných oblaků dokonalého čočkovitého tvaru.

Jeden z nich byl nápadně větší, měřil nějakých 300 metrů na délku. Oblaky pomalu putovaly oblohou až se zastavily nad norfolkským plukem. Největší z mraků pak klesl dolů do údolí přesně do směru pohybu vojáků.

Velitel pluku se před mrakem nezastavil a pokračoval neohroženě dál. Vstoupil do něj a spolu s ním všichni jeho vojáci. Jakmile do oblaku vstoupil poslední muž, mrak se vznesl zpátky k nebi a společně s ostatními oblaky pomalu odletěl směrem proti větru.

4. norfolkský pluk od té doby již nikdo nikdy nespatřil. Co se tehdy mohlo udát?

Ačkoli tuto událost popsali očití svědci z řad australských jednotek, které v oblasti hlídkovaly, vojenské velení považovalo vojáky ze 4. norfolkského pluku buď za zajaté nebo za padlé.

Po válce konfrontovali tureckou stranu s touto skutečností a požadovali propuštění jednotek, pokud jsou v zajetí, nebo vysvětlení jejich zmizení. Ale ani Turci o tomto pluku nic nevěděli a prohlašovali, že s vojáky z norfolkského pluku nepřišli nikdy do styku.

Tělo žádného vojáka nebylo nikdy nalezeno. Všech 267 mužů prostě zmizelo a už je nikdo nikdy neviděl.