Staročínské texty z 18. století z dob dynastie Chan, jsou shromážděné v knize s názvem „Kniha proměn“, nebo také systém I-ťing. Jde o dokonalý filosofický a věštecký systém, který měl vliv na celou čínskou filozofii a náboženství.

Jeho první díl obsahuje výklad systému I-ťing.

Pokud pomineme věšteckou a filozofickou část knihy, tak systém jin-jang pracuje s principem plné a přerušované čáry. Ty jinové jsou přerušované, jangové jsou plné. Mohou být uspořádány do tzv. triagramů (trojic). Zdvojené triagramy je možno uspořádat do 64 obrazců, které se neopakují.

Odborníci na výpočetní techniku jistě poznají, že jde o aplikaci dvojkového (binárního) systému, pracující se dvěma stavy – jednotkou a nulou. Jde tedy o systém, který je základem dnešních počítačů.

Dvojková soustava umožňuje programovat celou řadu zařízení, od jednoduchých (např. vypínačů) až po složité mikročipy (obsahující obrovská množství mikro vypínačů).

Ve zmíněné knize si binární soustavy I-ťing všiml již v 17. století známý matematik Gottfried Wilhelm Leibnitz.

I když soustava sloužila především k věšteckým účelům, je otázkou, k čemu praktickému by vlastně ve staré Číně byla užitečná.

Převod desítkové soustavy do dvojkové soustavy a zpět je k běžnému počítání nepraktický a zbytečně složitý, pokud není k dispozici hardwarové zařízení, které s binárním systémem umí pracovat.

Samotný systém I-ťing tedy není návodem na stavbu počítače, ale jakousi jasnou nápovědou v této oblasti.

Záhadou zůstává, jak autoři ke zmíněnému binárnímu systému došli.

Autorství I-ťingu se připisuje čtyřem významným čínským mudrcům – vládci Fu Si, králi Wenovi, Konfuciovi a vévodovi Čou (syn krále Wena). Ale spíše z jejich strany jde o zmíněné filozofické a věštecké náležitosti.

Proto se nabízí otázka, zda v tomto případě nejde o dědictví, které nám zde zanechala nějaká zatím neznámá pozemské civilizace.