Na podzim roku 1970 narazili norští turisté nedaleko Bergenu na děsivý objev. V nitru divoké norské přírody nalezli ukrytou, z části spálenou mrtvou ženu. Příčina smrti byla později určená jako nikterak záhadné předávkování se prášky na spaní.

To byla ale vůbec jediná nezáhadná věc na jinak podivuhodném případu ženy z Isdalu.

Tělo ženy bylo ve zuboženém stavu. Obličej měla spálený tak, že z něj nebylo možné poznat téměř nic. Navíc měla žena obroušené otisky prstů. Na krku byly zase nalezeny pohmožděniny. Vedle ženy ležela stříbrná lžička s monogramem. I ten byl ale seškrábaný.

Identifikace tak byla nemožná. Kriminalisté se tak pokusili sestavit alespoň co nejpřibližnější podobu, která by mohla sloužit k identifikaci ženy.

Díky tomu se jim dostalo několika stop, které je přivedly až ke dvěma kufrům uschovaným na vlakovém nádraží v Oslu. Jejich obsah byl stejně tajemný jako ženino tělo. Všechno oblečení mělo kompletně odtrhané cedulky a lahvičky s léky strhané etikety.

Zavazadla také obsahovala deník plný kódovaných informací a pohled od Itala jménem Loen.

Toho se však nikdy nepodařilo dohledat. Vyšetřování pokračovalo rozplétáním složitého příběhu ženy, přičemž bylo zjištěno, že žena se s největší pravděpodobností pohybovala po celém světě a to až s osmi různými pasy. Případ byl nakonec posouzen jako sebevražda.

Co ale byla žena zač, proč dělala to, co dělala a jaké byly skutečné příčiny a důvody její smrti, to zůstává prozatím nezodpovězeno.