Máme je doma, házíme jim kuličky, sypeme granule do misky, jsou našimi mazlíčky a stane-li se jim něco, jsme samozřejmě zarmouceni. Ale proč byly dříve uctívány?
Nikoho z nás dnes nenapadne k nim nábožně vzhlížet. Řeč je samozřejmě o kočkách. Přitom existovala řada kultur, pro něž byla kočka posvátná. Asi nejznámější je v tomto směru starověký Egypt.
V Egyptě jsou kočky považovány za polobožské bytosti, jsou jim budovány chrámy, jejich mrtvá tělíčka se balzamují, zabití kočky je hrdelním zločinem. Není divu.
Egypt má pověst obilnice starověku a útok hladových myší je pro něj možná horší než útok nepřátelských hyksósů (nepřátelských semitských kmenů – pozn. redakce). I v pozdějších staletích hluboko do středověku se kočky těší značné vážnosti.
Obzvláště církevní řády si nemohou malé myšilovy chránící jejich sýpky vynachválit.
Templářskému rytíři dokonce hrozí, způsobí-li ztrátu řádové kočky, podobný trest jako při neuposlechnutí představeného nebo porušení slibu cudnosti. Templáři bojující na nepřátelském území jsou na dodávkách obilí závislí.
Proto nepotřebují, aby se jim na něm přiživovali šediví loupežníci. Anebo je všechno ještě jinak? Templáři jsou často podezíráni z toho, že se na blízkém východě dostali do kontaktu s orientální mystikou a magií a něco z ní převzali.
Tito malí tvorové byli totiž mimo jiné kdysi považováni za nositele plodnosti a bohatství, obdařené nadpozemskými schopnostmi. Byl snad kult kočky součástí nějakých tajemných rituálů, které si templáři z orientu přivezli?
