Už dlouhá staletí se přemýšlí nad tím, zda duchové mají či nemají emoce. A pokud ano, jak se to dá poznat? Nové německé teorie možná otevírají pomyslné dveře k novému objevu a vzniku dalšího paranormálního odvětví.
Podle nových teorií skutečně duchové mají, ačkoliv jsou mrtví, emoce. A to v případě, že zůstanou na našem světě. Na druhý břeh se neodeberou v případě, že je duše slabá, nebo zde chce zůstat, protože nemá vyřešené účty.
Podle německého kryptologa Karstena Nohla má duše více emocí, než-li člověk. A jednotlivé emoce mají mít různé intenzity a barevné spektrum, které mohou ti „vyvolení“ vidět, pokud se jim poštěstí.
DUŠE V NEKONEČNÝCH MUKÁCH
Duch jako takový cítí radost, smutek, stres, vztek, lásku, tedy běžné emoce, se kterými člověk přijde během svého života do kontaktu. K tomu ale cítí i mnohem citlivější emoce, jaké člověk nemůže cítit, protože není na takové úrovni jako energetická entita.
Ty, alespoň podle některých lovců duchů, mohou vést k tomu, že je duše frustrovaná a trýzní se v nekonečných mukách.
BAREVNÍ DUCHOVÉ
Karsten se více zaměřil na barevné spektrum duchů a jejich emoce. Je těžké zjistit, jaké barvy vlastně duše může mít. Každý člověk, který se s duchem setkal, měl jinou barvu během jiné situace.
Několikrát měl jednu barvu v odlišných momentech (třeba červenou barvu vyzařoval při lásce, ale i vzteku).
To si lze, podle Karstena, vysvětlit tím, že duše má od svého narození s člověkem vlastní barvu i odstín, který následně zkresluje danou barvu.
Opravdu duchové mají emoce a cítí je jako lidé? Nebo jsou to jen přehnané úvahy, které nikam nevedou? Jak si ale jinak vysvětlit světelnou auru, kterou lidé od pradávna vnímají?